Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Acédia - Fracture

AcédiaFracture

Garmfrost24.11.2022
Zdroj: CD, 6-panelový digipak / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Zvuková i myšlenková urputnost v technicky laděném odění.

Kanadská blacková scéna a hlavně ta z Quebecu si už dávno vydobyla neotřesitelnou pozici a kapely soustředící se pod křídly labelu Sepulchral Productions v čele s Forteresse nebo Monarque sklízí oprávněná uznání přes dvě dekády. Je jasné, že ne každá kapela či projekt z tamního rajónu musí nutně být stejně geniální jako zmíněné legendy. Zatím netuším, do jaké škatulky zařadím relativně nové jméno Acédia. Nové jméno píšu s výhradou, přece jen kapela hraje nějakých jedenáct let a na kontě má tři nahrávky. Doposud mě jsem o ni nezavadil a zřejmě by se na tomhle faktu nezměnilo nic, nebýt zásilky s promo CDs z našeho dobře známého francouzského vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions, které Acédia v současnosti zastupuje.

 

acédia

 

Stylově se Acédia na třetím počinu s názvem Fracture pohybují v mezích technického blacku, který posluchači nevyjeví svá kouzla na první ani druhou dobrou. Zřejmě si při prvním seznámení všimnete zejména luxusního digipaku s nepřehlednou grafikou. Většinu zarazí nepřístupnost a chlad nahrávky a ona nepřehledná grafika podle mě skvěle vystihuje muziku samotnou. I ta je zvláštním způsobem nepřehledná. Trojice velice zdatných instrumentalistů rozhodně nehodlá lákat náhodného posluchače na pozlátka v podobě líbivých melodií nebo jímavé atmosféry. Není snadné dostat se na kobylku skladbám ani desce samotné a z jejího poslechu vás mohou bolet uši. Nepozornému bude všechno splývat, tóny budou kolem něj zdánlivě poletovat, až si bude připadat, jako v příběhu o nás bez nás.

 

Fracture má alespoň příjemnou stopáž. Čtyřicet minut je na takovou torturu tak akorát. Při poslechu jsem si občas vzpomněl na podobnou neplechu od Plebeian Grandstand. Tedy žádná sranda pro průměrného metloše. Oproti Plebejcům jsou Acédia stylově vyhraněnější a krapet přístupnější. Šest středně dlouhých sypanic je nařváno ve francouzštině, což mě nepřekvapuje, leč ničemu nerozumím. Já si samozřejmě coby jedinec zvědavý jak opice texty přeložil, přičemž jsem si musel namáhat hlavu stejně jako při poslechu hudby.

 

vůli pohnout se a nic nedokázat

spotřebuje podněcující jiskru vlastním dokončením.

hluk generovaný tímto obklopujícím instinktem

činí ticho nezdolným.

(Brûlure du temps)

 

 

Původně jsem měl sto chutí desku odsoudit, protože jsem opravdu nechytal. Jak však Fracture poslouchám dál, je mi jasné, že se ze mě nestane její fanoušek, protože moje choutky se rády toulají jinými stezkami, avšak už dávno jsem se naučil jednu pravdu, že totiž ne všechno, co se mi nelíbí, musí být nutně špatné a že není všechno zlato, co se třpytí… Pro blbého vše blbé, jak říká klasik. Jste-li tedy příznivci instrumentální šikovnosti, nekomfortní nálady a neochoty se přibližovat snadnému prožitku, neváhejte a Fracture si v (ne)klidu pusťte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky