Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Across the Shade - Hope

Across the ShadeHope

Garmfrost18.9.2020
Zdroj: CD, 4-panelový digipak / promo od agentury Heavision
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Across the Shade jsou na počátku cesty. Zatím si vystačí s tím, co vymysleli jiní, což jim nijak nebrání, aby "své" nápady zvěčnili na debutové nahrávce s mnohoznačným názvem Hope.

Polští deathově založení melodici Across the Shade sází na léty prověřené možnosti a mantinely, které kdysi spoludefinovala göteborská trojka At the Gates, In Flames a Dark Tranquillity. Across the Shade ovšem ve své tvorbě navazují spíše na finskou odpověď melodeathového vlnění. Z jejich muziky cítíte přes veškerý zápal více než nápadné pokukování po tvorbě Omnium Gatherum nebo Insomnium. O zvuk jejich dlouhohrajícího debutu Hope se jim navíc postaral Juha Räihä (Swallow the Sun, Before the Dawn), takže Finsko z Hope neodpářete, ať už chcete nebo ne.

 

acrosstheshade

 

Hodnotit pouze originalitu, rozcupuju Hope bez jakéhokoliv slitování. Snažím se ale na nahrávce najít kus osobního zápalu, chci cítit, jestli svoji muziku kapela hraje od srdce a jak se jim daří „srdíčko“ skloubit s vlastními schopnostmi. Netuším, jestli mají jednotliví členové zkušenosti s hraním z dřívějška, ale své nástroje ovládají vskutku obstojně. I po skladatelské stránce je znát, že si s albem dali velkou práci. Album šlape, melodie vyvolávají emoce, sólíčka se vlní nad kytarovými hradbami… Vše se samozřejmě pohybuje v dřevnějším podání. Velikosti zmíněných kapel Across the Shade nedosahují ani náznakově, a to myslím doslovně. Hope je fajn deska, avšak ve srovnání s debuty svých vzorů Across the Shade pouze paběrkuje na dávno profláknutých postupech. Tam kde jiní hledají vlastní cestu, oni sbírají drobty.

 

Řekl bych, že nejvýraznějším prvkem nahrávky, který zároveň posunuje sound o třídu výš, jsou bezvadné kytarové orgie podpořené spíše doprovodnou basou a všudypřítomnými klávesovými plochami jednoduchého střihu. Rytmika už tak závratná není, ale v rámci stylu, který Across the Shade produkuje, se může zdát v pořádku. Nudí mě nevýrazný growl, který by mohl být krapet variabilnější. Mít zajímavější barvu hlasu nebo se občas pokusit o jakoukoliv změnu, bylo by podstatně veseleji. Rád bych viděl vývoj Aross the Shade v jasnějších barvách. Technicky mají kluci své řemeslo nastudované, chybí jim ale kus ohně a melodiím velikost či osudovost.

 

Album vychází v jednoduchém, avšak vcelku pěkném digipakovém provedení. Absence textů mi chybí. Bez nich je vydání neúplné, byť je zpěvákovi docela rozumět. Front cover i vnitřní grafika se podle mě povedla docela dost a náladu desky v podstatě vystihuje. Horší to je s logem kapely. Kde nic tu nic!

 

 

Suma sumárum je možné brát Hope jako desku dobrou. Kdyby se Across the Shade snažili více nalézt vlastní tvář a trochu si pohráli se zpěvy, nebyla by jejich dlouhohrající prvotina vůbec špatná. Dobrým signálem budiž srovnání s jejich tři roky starým EP Winter is Coming. Tato skladba se objevila i na Hope a právě na ní můžeme vidět cestu, kterou kapela ušla za malou chvíli. Navíc je Hope deskou rok starou, předpokládám proto, že další nahrávka by mohla být o dost zajímavější.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky