Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Polští deathově založení melodici Across the Shade sází na léty prověřené možnosti a mantinely, které kdysi spoludefinovala göteborská trojka At the Gates, In Flames a Dark Tranquillity. Across the Shade ovšem ve své tvorbě navazují spíše na finskou odpověď melodeathového vlnění. Z jejich muziky cítíte přes veškerý zápal více než nápadné pokukování po tvorbě Omnium Gatherum nebo Insomnium. O zvuk jejich dlouhohrajícího debutu Hope se jim navíc postaral Juha Räihä (Swallow the Sun, Before the Dawn), takže Finsko z Hope neodpářete, ať už chcete nebo ne.

Hodnotit pouze originalitu, rozcupuju Hope bez jakéhokoliv slitování. Snažím se ale na nahrávce najít kus osobního zápalu, chci cítit, jestli svoji muziku kapela hraje od srdce a jak se jim daří „srdíčko“ skloubit s vlastními schopnostmi. Netuším, jestli mají jednotliví členové zkušenosti s hraním z dřívějška, ale své nástroje ovládají vskutku obstojně. I po skladatelské stránce je znát, že si s albem dali velkou práci. Album šlape, melodie vyvolávají emoce, sólíčka se vlní nad kytarovými hradbami… Vše se samozřejmě pohybuje v dřevnějším podání. Velikosti zmíněných kapel Across the Shade nedosahují ani náznakově, a to myslím doslovně. Hope je fajn deska, avšak ve srovnání s debuty svých vzorů Across the Shade pouze paběrkuje na dávno profláknutých postupech. Tam kde jiní hledají vlastní cestu, oni sbírají drobty.

Řekl bych, že nejvýraznějším prvkem nahrávky, který zároveň posunuje sound o třídu výš, jsou bezvadné kytarové orgie podpořené spíše doprovodnou basou a všudypřítomnými klávesovými plochami jednoduchého střihu. Rytmika už tak závratná není, ale v rámci stylu, který Across the Shade produkuje, se může zdát v pořádku. Nudí mě nevýrazný growl, který by mohl být krapet variabilnější. Mít zajímavější barvu hlasu nebo se občas pokusit o jakoukoliv změnu, bylo by podstatně veseleji. Rád bych viděl vývoj Aross the Shade v jasnějších barvách. Technicky mají kluci své řemeslo nastudované, chybí jim ale kus ohně a melodiím velikost či osudovost.

Album vychází v jednoduchém, avšak vcelku pěkném digipakovém provedení. Absence textů mi chybí. Bez nich je vydání neúplné, byť je zpěvákovi docela rozumět. Front cover i vnitřní grafika se podle mě povedla docela dost a náladu desky v podstatě vystihuje. Horší to je s logem kapely. Kde nic tu nic!

Suma sumárum je možné brát Hope jako desku dobrou. Kdyby se Across the Shade snažili více nalézt vlastní tvář a trochu si pohráli se zpěvy, nebyla by jejich dlouhohrající prvotina vůbec špatná. Dobrým signálem budiž srovnání s jejich tři roky starým EP Winter is Coming. Tato skladba se objevila i na Hope a právě na ní můžeme vidět cestu, kterou kapela ušla za malou chvíli. Navíc je Hope deskou rok starou, předpokládám proto, že další nahrávka by mohla být o dost zajímavější.