Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ad Nauseam - Imperative Imperceptible Impulse

Ad NauseamImperative Imperceptible Impulse

Garmfrost17.5.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Nekonvenční a zcela antikomerční rubanice, u které stačí počkat, až se všechno rozvířené bahno usadí…

Debut Nihil Quam Vacuitas Ordinatum Est technických disharmoniků Ad Nauseam vydal tuzemský vydavatel Lavadome Productions a v recenzi se mu věnoval renomovaný úderník Krusty. I díky jeho poznatkům jsem těžkému albu s Gorgutsovským a DsO stigmatem nejen přišel na chuť, ale trochu mu i porozuměl. Neskutečných šest let uteklo jako nic, ostatně na takovou rychlost si musíme zřejmě zvyknout, ať už se nám líbí či nikoliv. Na mysli nemám tempo ve vydávání, ale zrychlující časový nářez. Ale zpět k příjemnějším tématům a technicky zdařilé muzice. Druhé album italští psychouši Ad Nauseam vydali u Avantgarde Music a nutno dodat, že čas pánové využili do sytosti. Imperative Imperceptible Impulse kapele ostudu nedělá.

 

Všiml jsem si, že se v mnoha recenzích a hudebních fórech zmiňují u Ad Nauseam docela často přirovnání k DsO, Gorguts nebo Imperial Triumphant. Samo o sobě takové přirovnání nevadí. Je přece slušivé být přirovnán k veličinám psychedelickému, technicky propracovanému géniu, avšak nemyslím si, že jsou Ad Nauseam pouhými epigony, respektive vykrádači. Italští sympaťáci své vzory neskrývají, ale už při zběžném poslechu Imperative Imperceptible Impulse je znát, že se snaží jít vlastní cestou, obohacenou o disharmonicky blackmetalové koření, a vymalované rafinovanou až surrealistickou kresbou.

 

Neurotické bláznovství je pečlivě ohraničeno death/black/fusion mantinely. Co to znamená? Znamená to, že se kapela ráda vydává na výlety, ale stále ví, kde je její místo. Velikost nahrávky tedy není pouze o odvaze experimentovat, ale také o schopnosti expandovat a zároveň zůstat na místě. Nebudeme zde rozepisovat lákadla v podobě slintání nad rytmickým umem bicích nástrojů, basovým mistrovstvím, nebo kytarovém kmitání po pražcích. Mezi námi děvčaty si můžeme říct, že od dob debutu na sobě kapela hodně zapracovala a co nás udivovalo tehdy, je nyní normou, která bývá překonána.

 

Ultra rychlé výjezdy jsou lámány ultra zpomalovačkami, což ve mně vyvolává pocit zástavy dechu. Kapela pracuje se svými skladbami a celou nahrávkou tak, že každá skladba může fungovat jako samostatná nahrávka, přičemž všechny pojí totožné fluidum. Mikrokosmos a makrokosmos? Klidně. Coincidentia Oppositorum budiž takovým příkladem pro mé tvrzení.  Přiznám se, že mi dlouho trvalo, než jsem desce přišel na kloub. Roztříštěné akordy, nehezká nálada či rozbitá stavba jednotlivých kompozic mi dala zabrat. Často mi připadlo, že skladba expanduje, graduje a míří do finále lehce pochopitelnou cestou a najednou se jakoby odnikud zjeví divná melodie, rytmus se jí přizpůsobí a vše se mávnutím křídla mění a vy zíráte a nechápete. Hehe!

 

 

Když překonáte podobné léčky, nebo jste na rozdíl ode mě vnímavější a zkušenější posluchači, můžete si vychutnat děsivý, do jazzu hozený extrémní metalový hlomoz s hysterickým growlem. Album Imperative Imperceptible Impulse nabízí nejen špičkové hráčské výkony a skladatelskou hravost. Nabízí temnou a hravou mozaiku, která se vybarvuje s každým poslechem, jakoby stvořena gumovými stupnicemi. Nekonvenční a zcela antikomerční rubanice, u které stačí počkat, až se všechno rozvířené bahno usadí… A pak začít znovu…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Kruppe / 19.5.21 13:22odpovědět

Dordeduh nebude v topce taky chybet.Zbytek zkusim naposlouchat,diky za tipy.

Kruppe / 17.5.21 18:11odpovědět

Rohodne top ten tohoto roku.Mozna uplny vrchol...No,uvidime.Novinka Panopticon mi neskutecne sedla a jeste nejsme v pulce roku ...

Garmfrost / 18.5.21 12:03odpovědět

Také nová alba Grave Miasma, Djevel a zejména Dordeduh se moc příjemně poslouchají. O Fyrnask ani nemluvě.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky