Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Původ podivného názvu kapely je nutné hledat ve francouzských slovech éphémère a fânée, tedy něco pomíjivého, prchavého. V souvislosti s jejich hudbou je to celkem výstižný výraz. Aephanemer tvoří zakladatel Martin Hamisch, který si zpočátku vše obstarával sám a až v loňském roce se k němu přidali tři spoluhráči. Od té doby už se dá mluvit o regulérní kapele.

Stejně jako má k pomíjivosti blízko jejich název, stejně blízko k němu má z mého pohledu celá kapela.  Jejich současnému kurzu se přes všechnu snahu velká budoucnost předpovědět nedá, protože jde o nepokrytou vykrádačku a kýčovitý balast bez špetky vlastního názoru. Těžko říct, co se tvůrci svým debutem snažili vyjádřit, jestli je to myšleno vážně, jako poklona nebo parodie. Kdyby si ho natočili pro vlastní potřebu a pouštěli tajně do sluchátek, neřeknu ani slovo. Tím, že ho pustili do světa, ovšem spáchali zločin proti dobrému vkusu a to se nevyplácí.

Memento Mori (už jen ten název…!) se odehrává v kulisách naivního divadla se syntetickým orchestrem, který si zakládá na marnotratně šperkovaných melodiích. Klávesy jsou jako pozlátko na kýčovitě barevných kulisách, atmosféru tvoří zcela prvoplánově a bez hlubšího smyslu. Suplují klasické nástroje, kterými je okrášleno aranžmá a stojí za atmosférou, která je nejvíc asi směšná. Stejně marný je druhý nástrojový pilíř, sólová kytara. Její nekonečné trylkování  brzo leze na nervy a pojídá samo sebe v nekonečných variacích. Zdvojené, násobené linky celou marnost jen podtrhují a vracejí nás do časů, kdy v nouzi o dobrou hudbu člověk bral vše.

Kudla se mi v kapse otvírá když čtu, že se v jejich případě jedná o melodický death metal. Tady jsou promo materiály vedle jak ta jedle. Hudba na Memento Mori postrádá snad vše, co tento styl definuje – tvrdost, riffy, výraznou rytmiku a v neposlední řadě řádnou porci temnoty. Tady se hýří ulepenou melodičností, jejíž kořeny jsou snad v nějakém power metalu či symfonickém metalu, kterému k životu stačí mít klávesy, nadšeného kytaristu a nakřáplý vokál. Ten je jen dalším hřebíkem do rakve alba, které se už narodilo mrtvé. Zloba i krutý skřehot jsou na první pohled směšné a falešné. Škoda plýtvat slovy. Memento Mori představuje tu nejlacinější formu metalu, s jakou se lze setkat a jen těžko si dokážu představit, že to někoho skutečně chytne. Body dávám jen proto, že kapela umí držet svoje náčiní a vyloudit akord.