Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Deska "Legions of the North" mi v žebříčku oblíbenosti děl kapely zapadla do spodních částí hromady. Přesto jsem se na další vyjádření "lačného vlka" těšil. Zdá se, že folkoví blackeři Månegarm již nadobro opustili prostor válčení, obrazně řečeno. Nevrhají se do nepřátelských řad zvěstovat smrt, ale rozhodně to neznamená, že je jí na desce méně.

Hned úvodní skladba napoví, že krutosti bude dostatek, protože je řeč o "Krvavém orlu". Jedná se o ritualizovaný způsob popravy spočívající v oddělení žeber od páteře, takže když je popravčí s odsouzeným "hotov", tento vypadá, jako by měl krvavá křídla. Erik v "Blodörn" líčí, na co je potřeba pomyslet, jak si v hlavě uspořádat myšlenky a proč k tomu vlastně došlo. K tomu zní vcelku chytlavá, níže hloubavá melodie kytar, takže by jeden ani nepoznal, že je celý kousek o vcelku trýznivé popravě.

Navazuje píseň "Tagen av daga" opěvující smrt jakožto začátek nového života. Tímto přechodem se člověk vlastně jen odpoutává od špinavého, zkaženého světa. Je potřeba se upnout na vidinu lepších zítřků v novém, zítřejším světě. Vcelku rázné úvodní slovo zde střídá klidné, ač svižné pravidelné tempo s líbivou melodií plnou houslí, kokle a chraplavého bohatýrského vokálu.

Vynechám-li závěrečnou cover verzi, nabízí eponymní deska Månegarm dvě skladby v angličtině. Jedná se o "Odin Wns Ye All" a "Call of the Runes". Obě skladby spojuje taneční, jednoduchý rytmus s heavy melodiemi plnými kytarových sól. "Odinovo vlastnictví" určitě způsobí nejeden mosh, ačkoliv je celkové sdělení pouze v jediné opakující se kapitole. Oproti tomu "volání run" nabízí širší výpověď o vzájemném vztahu run a osudu člověka. Zejména číslice devět má specifický význam v severské mytologii. Odin byl složen pro tanec, Runy ukazují a nabízejí víc prostoru pro změněný stav vědomí i samotnou katarzi. Svižnější tempo "nenarušuje žádný boj" s klidnými snovými pasážemi, aby posluchače ukonejšily a následně propukly v euforii si pořádně zařvat do větru, uvolnit se.

Oproti předchozím počinům dává deska Månegarm většinový prostor baladám. Poetické ztvárnění pokory člověka před bohy, a jak se promítá do životní filosofie, to ukazuje "Blot" (oběť).  Zádumčivější, houpavou melodii vykreslenou s houslemi souznící kytarou přednáší "Kraft". Svým vyjádřením nabádá k zamyšlení se nad kolektivem svých blízkých. Nechat oheň praskat a vyprávět si o starých dobrých časech, vzpomenout na ty, kteří se zapsali do našich životů a již s námi nejsou. Píseň brnká na melancholickou strunu našeho "já" obdobně, jako např. "Time" od Wintersun. Hlavní je nevzdávat se a jít dál a uvědomovat si dosud vynaložené náklady a oběti, jež byly podstoupeny. Je třeba se poučit a ještě s větším odhodláním jít dál.

Pokračování skladby "Vigverk" vedou housle spolu s vokálem Erika a Ellinor Videfors, jež se odhodlala opěvovat tradice a věky otců a jejich dědů. Další epickou píseň plnou přísah, pocty a odvahy je "Bärsärkarna från svitjod". Píseň se skromnou kompozicí vypráví příběh o tom, jak si Ódin za nejlepší bojovníky vybral kmen Švédů narozených v oblasti Svíþjóð. Pro jejich zuřivost.

Než nechám vzlétnout ozubeného havrana, je tu ještě jedna balada jménem "Allfader". Jedná se o jiný název pro "otce veškerenstva". Ellinor zde za uklidňující melodie kytary zpívá o tom, jak člověk vstoupil do vztahu s Ódinem, přímým potomkem mrazivých obrů.

Jednou z nejdelších skladeb desky je "Nattramn" (duše nepokřtěného dítěte). Tato duše je zpodobňována jako havran se zuby a výraznými drápy. Vodítko k inspiraci lze hledat na stejnojmenné desce kapely Ereb Altor, s nimiž Månegarm koncertují.

Podtržením komplexního vztahu mytologie, specifického způsobu uvažování a domovské přírody je závěrečná coververze "Mother Earth Father Thunder" od Bathory. Zde je vidět další podpis Ereb Altor v podobě vokálu Daniela Bryntse. Verze Månegarm je oproti originálu zcela vycizelená, že si ani třísku zatrhnout nelze. Myslím si, že Quorthon může být spokojený. Hold mu zde svým dílem předala celá řada umělců. Kromě členů kapely Ereb Altor, to je např. Alan Averill z Primordial či další ženský vokál Jennie Tebler.

Po prvních týdnech poslechů se mi začal objevovat pocit spíše zklamání z ohranosti. Melodie jsou vcelku jednoduché, chytlavé a že se jedná o spíše baladickou desku, dobře poslouží k zamýšlení o přírodě a vládne potenciálem podstatně zlepšit elán. Z mého pohledu Månegarm letitou průpravou dospěli k důvěrnému vztahu hudby a severského duchovna v souznění s přírodou. Ačkoliv se stále musím vracet k deskám "Dödsfärd"  a "Vredens Tid", díky "pohledu dovnitř" pocit klišé zmizel. Jiný svět se totiž odkrývá ve chvíli, co se člověk začne prohrabovat v propracovaných textech. Celé vyjádření hned dostává nový rozměr.  Za tuto zkušenost patří díky švédštinou vládnoucí Skrik, která mi pomohla.

Deska nabízí řadu chytlavých, nekomplikovaných a lehce zapamatovatelných melodií. Kapela opět vsadila na švédštinu, což považuji za velmi pozitivní. Obdobně kvituji i stopáž, která je ze všech jejich alb nejdelší. Dílčí tajemství si ponechává skladba Månljus (Měsíční svit), jejíž text nebyl uveden ani na bookletu a kapela jej nikde dosud neuveřejnila.