Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ævangelist - Enthrall to the Void of Bliss

ÆvangelistEnthrall to the Void of Bliss

Garmfrost18.11.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50, Philips MCD183
VERDIKT: Bestiální experimenty temného mága je možné odhalit v soustředění se na detaily. Disharmonické rozsypání atomů do astrálního subvesmíru odvede pozornost nebohého výletníka od pravého skutku zlého záměru a ten pak s rozbitou představivostí upadá do nervního komatu, ze kterého cesta ven vede jen jedním směrem…

ÆVANGELIST se příčí každému, kdo má jen trochu zdravý rozum a cit pro harmonii. Tvorba výplodů jejich fantazie má na míle daleko všemu, co by se dalo nazvat hezkou písničkou, potažmo nahrávkou. Navíc když popsat jejich skladbu je jako plivnout na význam slova skladba. Na druhou stranu kdo jsme, abychom hodnotili osobní rovinu obskurního tělesa? Někde se o ÆVANGELIST hovoří jako o deathmetalové smečce, což je hodně přitažené za vlasy. Stejně tak vzdálení jsou od takového blacku pro těžkotonážní smrtící vybuchující směs. Ostatně kdo měl už tu čest a s ÆVANGELIST se setkal, ví, do čeho jde a možná ho dokonce překvapí relativní normálnost nahrávky. Samozřejmě jen ve srovnání s předchozí megašupou „Writhes in the Murk“. S ní měli problém i vlastní fanoušci kapely. Otázkou zůstává, proč tomu tak bylo a proč je novinka lehkým zacouváním do járku…

 

  

Ústřední dvojice mimozemšťanů straší beze změny, zvrácená atmosféra hluku jakbysmet. Totožný zůstal i pocit klaustrofobie, podtlaku v uších a nervózního otáčení se v noci na ulici. Při poslechu nového alba dojde posluchač na hranici transdimenzionálního cestování a všechny disharmonické nuance srazí každý náznak lekavého návratu do reality. V podstatě vám rozcupují běžný pohled na svět okolo vás. Možná otázka o normálnosti versus debilnost se nehezky krade na ústa. Když už ji chcete vypustit skrze sliny ven, najednou na kratičký okamžik prozřete, spojí či propojí se v nirvánu i očistec zároveň. Když vás nesvazují koncepční předsudky s očekáváním vysvětlení, rozvlní se v nitru zvláštní vibrace a vaše duše vydechne vynikajícím prožitkem, na míle vzdálenému běžnému poslechu oblíbeného interpreta.

 

Co vlastně obnáší hmotná část nahrávky? Blast beaty, hluboký growl i ultrajedovatý scream, ječení, koktání, klokotání, hnití hlasivek a střik slin na mikrofon, podladěné kytary hoblující kila, včelín nejhoršího typu, divnou harfu, saxofon. Vše hrané zdánlivě nahodile. Mnohdy vám vysvětlení docvakne až v závěru songu. Když tedy vydržíte noisový nářez, doomové hlubiny i brutální vichřici, vše promyšlené bez skrupulí. Pánové následují svoje vize a nesvazují se žádnými konvenčními zákony. Je možné takovou nahrávku hodnotit s chuí a stejně tak zhnuseně zavrhnout. Oba přístupy mají svůj díl pravdy.

 

Novinka má oproti minulosti čitelnější sound  a dokonce se tu a tam objeví silné melodie. Ty ovšem znásilněny zmizí kdoví kde a čert ví v jakém stavu. Na první pohled uklidňující mohou být ambientní plochy, do kterých když se ponoříte, zjistíte, že se jednalo o „pouhou“ past, ze které se jen tak nedostanete.

 

Aev

 

Sice popisuju „Enthrall to the Void of Bliss“ jako hnusnou desku, ve které jde jen o hluk, brutalitu, vztek a nepříjemné otazníky, pravdou ale je, že takto zapůsobí na ty, pro které není deska určená. Ti, kteří jsou naladěni na stejnou notu, prožijí neskutečný duchovní zážitek. Stejně tak si zapálení užijí impresionistické umění Matrona Thorna, který stvořil propracovanou muziku tak neuchopitelným způsobem, že je třeba plného vnímání a zkušeného ucha s uměleckým ocasem. Nic není nahodilé, nic není řečeno jen tak. A to nic je vším. Posuňte si bod vnímání a slyšte…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 23.2.16 15:49

Já nejsem zklamaný jako kolega, ale ani nadšen jako v případě výborného předchůdce Urd. Tam se po letech vrátilo nadšení, oheň, vynikající nápady a v neposlední řadě geniálně provedené zpěvy. Na novince se pracovalo s podobným scénářem, tedy hodně zpěvů, hodně melodií, ale onen moment překvapení se nedostavil. Borknagar tentokrát sázeli více na počet legendárních zpěváků a jejich sólových vstupů, než skladatelskou a aranžerskou rafinovanost, respektive pěveckou provázanost jako tomu bylo na Urd. Zde mám pocit podobný u projetků typu Avantasia, kde je přehršel super zpěváků sólistů, ale navzájem příliš nespolupracujících. Kupodivu se mi nejvíc líbí Vintersorg, který se konečně netlačí do tenoru, ale krásně řve a brouká ve středních polohách. Zavzpomínal si i na svůj bohatýrský vokál a ten je krásnou třešničkou na dortíku. Já si vždy užíval Borknagarovské kytary, spešl rytmiku a melodie, které mění stylové následovníky v jejich přesvědčení. Ano, nelze do nekonečna být na piedestalu žánru, všichni stárneme, ale pěknou písničku, u které se tají dech, bych ocenil. Shrnuto - dobrá deska, za kterou by každá druhá skupina upsala duši ďáblu. Vše je tak já má být, ale potenciál Borknagar zůstal nenaplněn.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky