Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Slyšeli jste někdy o Offavské společnosti pro výzkum okultních jevů? Jestli ne, tak jste o ní neslyšeli správně. Tahle fiktivní organizace vznikla totiž akorát pro účely tohoto EPčka v hlavách welšské hudební trojice Gallops. Okultní jevy jsou zde proto, že tématicky chce nahrávka pracovat s náladou gotických románů od autorů jako H. P. Lovecraft, Arthur Machen či Bram Stoker. K zasazení organizace do Offy, tedy jedné z městských čtvrtí welšského Wextonu, došlo pak jednoduše proto, že zde vznikala i ona deska. Ta samotná má pak znázorňovat jakoby nalezený pseudo okultní artefakt, dokumentující práci a výsledky oné obskurní lóže. K napojení na jedno bezmála dvacetiminutové epko máme tedy podnětů až až.

Doposud jsem patnáctiletou kariéru těchto mužů za pulty nijak nesledoval, takže mě zpětně při malé rešerši překvapilo, že začínali jako post-rockový útvar, který se pak postupně posouval do tenat vyšší elektroniky. Svoje poslední hudební výpady pak charakterizují jako precizní inženýrskou odyseu klubovou muzikou nezdráhající se kolaborace s AI generátory. Což zní přesně jako něco, k čemuž mě napadá kultovní věta protagonisty počítačové hry Brány Skaldalu: "To je hezký, ale nechci to." Tento jejich poslední výlet je pak zachytává dle vlastních slov v temnější, "magičtější" pozici, způsobené prý nedávným kritickým studiem některých okultních směrů i přirozeným tíhnutím po tajemnu a obskurnu. 

Ono ale když elektroničtí producenti používají termíny, který má nejeden čtenář černolícího zinu spojené s kapelami od Blut aus Nord, přes Gnaw Their Tongues až třeba po Atrium Carceri, zní to pak vzhledem k výsledku srandovně, protože nabízejí při tomto srovnání pořád velmi "bezpečnou" muziku. Pravda ale a všechna čest, hned v úvodu do toho dupnou s plnou vervou. Liquid & Envy začíná basovým dropem, který při dostatečné hlasitosti dokáže přeorganizovat věci na stole. Tenhle zvuk spojený s nejedním současným science-fiction filmem automaticky nutí k pokoře, zvlášť když je doprovází biomechanické klapání něčeho, s čím se nechceme nikdy setkat. Navazující jednoduchá melodie působí pak trochu zdálky a nenabízí zatím vodítka, zdali nám má být ku pomoci, nebo naopak patří té neznámé obrovské síle a my ji můžeme jen zbožně vnímat. To tajemno tam ale rozhodně je. 

Robotický, špatně amplifikovaný hlas odpoutá pak prvotřídní industriální soustruh tracku Hemlock Chaser. Když se po chvíli největší lomoz utlumí, naváže na něj jednoduchá neurotická kytarová linka. K té se postupně přidávají další vlivy - zvuk mohutní, aby po chvíli zase vydýchával. Následně zase na sebe průběžně lepí různé dílčí elementy, s jinými se zas loučí. Nakonec se však s většinou z nich dokáže zkoordinovat, propojí je do symbiotického tvaru a v tom pak útěšně dojedou všichni do klidného konce. Není těžké si do toho všeho dosadit nějaký příběh. Jak by to kapela ráda chtěla. Doposud nemáte žádný důvod nebrat tuhle desku skutečně vážně.

Odteď ale bohužel veškeré snahy o atmosférické vytváření fiktivního časoprostoru mizí jak dým nad kadidlem, ať se v doprovodných textech píše co chce. Následná trojice písní se totiž bezpečně vrací do vod víceméně abstraktní elektroniky. Převažuje zde obvyklá techno struktura založená na pomalé gradaci kulminující intenzivními dropy a pokud se přidávají různé soundscapes či melodické prvky, kradou od nich pozornost časté úpravy rytmu. I při nejlepší snaze se pak nelze navázat na jakýkoli z výše popsaných výjevů. Nějaká iluze o staré dokumentaci esoterických rituálů je tam pak jen, pokud ji tam opravdu hodně chcete mít a jestli vám nějaký výjev vyloženě při poslechu prochází hlavou, tak je to leda představa, jak se na to vrtíte někde v půl čtvrtý ráno někde v klubu před kouřákem.

S albem The Offa Society for Psychical Research se to nakonec má tedy tak, že kdyby nebylo prvních dvou písní, s nějakým kritickým textem vůči němu bych se nepáral, protože patří do hudebních škatulek, kterým zas tak kdovíjak nerozumím. Ale právě kvůli jeho první třetině, držící se i přislíbeného tematického rámce, si myslím, že je fér jej zhodnotit jako upřímný pokus kapely vydat se prozkoumat nové vody, aby vlastně takto zjistila, že se nikam jinam zas tak moc posouvat nechce. Co se mě týče, tak mít u sebe vinyl, rozlomim ho napůl, abych mohl poslouchat jen ty první dva tracky a zbytek vyhodím. Doufám teda, že takhle vinyly fungují.