Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dříve kapela, dnes jednočlenný projekt Mindthorn se opět ohlásil. Skupina, která svým debutovým albem ukázala silný potenciál a velkou škálu nápadů z bohaté inspirace. Druhou náhravkou v již jednočlenné sestavě stvrdila nastolený směr, ovšem charakter svého profilu značně přitvrdila a řekl bych i zastřela tmavším závojem. Aktuálně vychází drobná nahrávka, kterou můžeme čistě pracovně nazvat jako EP. Nese jméno Last Thirst – First Lust a hudebně jde ještě o něco hlouběji.

Ještě jednou se lehce vrátím do minulosti v drobné rekapitulaci desek minulých. První album řadím jednoznačně mezi absolutní vrchol tvorby. Ta deska mi sedla okamžitě a dodnes se k ní opravdu rád vracím. Druhá je o něco složitější, je více zádumčivá a proklouznout pod její povrch už není tak snadné. To vše zároveň neznamená, že by se jednalo o něco podřadnějšího. Jen zkrátka zmizel vliv někdejších členů a autor se skrze toto dílo vyventiloval. Nynější EP je další ventilací, výplachem svíravých pocitů a autorova zpověď a jistá forma uvolnění. Z muziky je to celkem dobře cítit. Zároveň se uchu dopřává řada experimentů, zkrátka osobní deska nemající potřebu se drát do výšin. Z hlediska chronologie jde znovu o těžko přístupný materiál. Řekl bych, že ještě složitější a náročnější, než předchozí album. Postupná náročnost stoupá a je tak velice prosté písničky odhodit s tím, že to prostě není ono. To mi přijde jako škoda, ačkoliv pochopení bych jistě našel. Ponořit se do nitra Last Thirst – First Lust je však něco neobyčejného a své ovoce takové počínání jistě přinese.

Lepší prožitek se dostavil až s několikerým poslechem ve sluchátkách, kdy se mysl naplno hroužila k detailům. Krom toho, že deska obstojně disponuje slušivým zvukem, skýtá i několik nenápadných vrstev a linek. Třeba hned používané vokály. Skoro se nechce uvěřit, že vše pochází z jednoho hrdla. Darkpriest má rozsah, který by obyčejně vydal alespoň na tři zpěváky (přičemž některé barvy jedou duel vzájemně se překrývající). Nebojí se chroptit death metalovým bublákem i pěkně zaječet s patřičným feelingem při ostřejší pasáži. Zejména v takové Abandoned Sailor (která se mimochodem stala mou nejoblíbenější věcí z desky) se všechny varianty pěkně střídají a různě prolínají. Celkově vzato se v písních ukrývá mnoho dějových zvratů, nápaditých melodií i jinak nestandardních postupů. To z ní činí paradoxně těžko přístupnou desku, jejíž podstatu nelze odkrýt nějakým jednoduchým klíčem. Jde vyloženě o pocity a jistou sounáležitost. Jakýsi nepsaný projev vžití se do nálady. Není to jednoduché, ale patřičně zábavné a povzbudivé.

Pokud bychom chtěli desku zařadit do nějakého hudebního spektra, je jasné, že budeme stavět na klasickém metalu. Díky agresi a napětí, které EP obsahuje měrou vrchovatou, není problém si dosadit příponu death. Svojsky pojatý death metal s tendencí dělat věci trochu jinak a taky s vlastností de facto nikam nepatřit. Nehodlám používat slůvko progresivní, jelikož to by mi přišlo až příliš odvážné a vlastně i zavádějící. Jednoduše death metal made in Mindthorn, ke kterému je dobré přistupovat trochu z jiného úhlu, než jako k běžné kapele. Jak již bylo řečeno výše – jde o jistou formu ventilace a osobního odfrknutí. Autor skrze tyto skladby dává volný průchod svým emocím a nabízí tak potravu pro uši, kterou nemusíte ochutnávat, natož ji celou pozřít. Už proto vše vychází pouze digitálně a zcela volně. Je tak na každém z vás, jak Last Thirst – First Lust vstřebá. Já si v něm našel kus originality, kus vzteku, kus svěžích nápadů, pro něž by byla škoda zapomnění a taky kus upřímnosti, se kterou autor svá díla prezentuje.