Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aeviterne - The Ailing Facade

AeviterneThe Ailing Facade

Sorgh21.4.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Možná jen další hlubinný průzkum, na jehož konci bude slepá chodba. Možná ale životaschopný náhled na deathmetal. Aeviterne se jako další experimentátoři nespokojí s tradiční podobou metalu.

Tak tohle mě baví. The Ailing Facade je ten typ muziky, který vás nutí neustále dobývat hradbu těžko pochopitelného zvukového marasmu. Dlouho kloužete po jeho zdi jak řídký sopel a končíte v prachu startovního pole. Často to trvá i několik dní, po kterých si dáte zaslouženou pauzu během níž vás ubíjí poraženecká nálada. A pak to jednou zkusíte, nic od toho nečekáte a je to tam.


Kdo jsou Aeviterne, majitelé divného jména, krutí a nesmlouvaví ke všem nevyzrálým jedincům? Tak vyzývaví a experimentální, že hudbu jen těžko mohou brát jako svoji hlavní obživu? Informací není mnoho, ale vypadá to, že každý z členů si prošel vývojem v jiných bandech a jejich následný střet v Aeviterne vyústil v destruktivní výron žhavé lávy. Dusivý a bourající debut The Ailing Facade je vyhřezlou plotnou uniformní deathmetalové páteře.


Dlouho jsem se prodíral temným lesem bez informací, bez záchytného bodu, který by mně naznačil strukturu světa, do kterého jsem nahlédl. Zdánlivý chaos mi zaskočil jako oliva v krku, ale rázný úder mezi lopatky na sebe nenechal dlouho čekat a mně se zase ulevilo. Ze spletitého klubka tónů se začaly vynořovat sice divné, ale vzrušující tvary temnoty, takové, které svým dopadem na psychiku posluchače určují jeho následnou náladu. Zvuk alba neoslní, ale pro deathmetal tohoto ražení jde o vhodné kolbiště, ve kterém se nástroje ztěžka probíjejí na světlo. Hluk bicích, které tlučou v těžko rozeznatelném stylu, vydatně podporuje zadušená baskytara. Oběma děkuji za výrazný podíl na dunivém infernu. V jeho hlubinách, když je prokouknete, můžete vidět vznikající svařence hrubě spojených melodií, plné zvratů, krátkých tich a směrových obratů. Hluk je díky tomu nestabilní, samá změna, a to pomáhá udržet pozornost. Po čase však těchto berliček není potřeba a hudbu luštíte jako křížovku na konci dětského měsíčníku Čtyřlístek.

 

Aeviterne pro zvýšení pocitu nepřístupnosti a studeného prostředí přimíchávají do už tak těžkého materiálu silné industriální přísady. Nejsou to jen strojově odsekané riffy a žalostné, táhlé tóny plovoucí nad hučícími hlubinami, ale také vstupy elektronických zvuků a automat na rytmy. Jde ale současně o celkový dojem, který se dá těžko popsat slovy. Zkrátka máte železo na jazyku a mašírujete s foťákem ruinami opuštěné technické památky. Krásným příkladem je šílená skladba The Gaunt Sky, jejímž srdcem se zdá být vysoká hutní pec. I když dávno vychladlá, tak vzpomínkou na její žár jako by byl poškozen vokální trýznitel kapely, protože jeho hrdlo plodí zvuky jdoucí na dřeň zkrvavených hlasivek. I když jeho hlas často zaniká ve skrumáži technického hluku, na jiných místech nás svým přišeptaným chrchláním vede jistou cestou k východu.

 

The Ailing Facade je těžký vzorek industriálem načichlého deathmetalu. Parádní věc schopná se postavit šílenostem jako Ad Nauseam, Epoch nebo Ulcerate. Svým vlastním způsobem ohýbá realitu a dělá svět horším než je. V tom dobrém slova smyslu, což zní jako blbost, ale ve světle slyšeného proč ne...



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Franta N. / 16.10.22 18:18odpovědět

Podle mě to je super deska, číselné hodnocení 70 % mi přijde zbytečně nízké. Přidušený zvuk byl rozhodně záměr a v kontextu hudby dává smysl. Jestli to bude časem nahlíženo jako nějaké zásadní žánrové album, ukáže čas. Každopádně z kategorie "ne úplně typický extrémní metal" to patří k tomu nejlepšímu, co jsem letos slyšel. Většinu věcí vypínám po pár minutách, menší části dám aspoň 1-2 poslechy, jen málo desek poslouchám opakovaně a tohle je jedna z nich.

Victimer / 15.10.22 11:18odpovědět

Je to celé takové zvláštně udušené, což ale není problém. Dost mě to začalo bavit, i když si pořád myslím, že se nic světoborného neděje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky