|
|
||||||||||
Záleží na tom, co kdo od páté řadovky čekal. Agalloch během své kariéry dokázali hezky provětrat karty žánru a zatraktivnit ho, připouštěli k sobě black s folkem a u štěňat si nikdo nebyl jist, po kom zdědí více genů. V návratu k osvědčené metodě já problém nevidím, naopak se mi vrací chuť.
Stejně jako podle starších, ozkoušených scénářů i nynější hodinový příběh začíná odvíjet cívku pomalým akustickým drnkáním, než se následně do strun mohutně udeří a lesní ovzduší získá na síle bouřkového ozónu. Skromný cinkot strun se nevytrácí, naopak zůstává neustále přítomen a vrací přirozenou jiskru nastupující vrčivé zlosti elektřiny.
Agalloch zpomalili drezínu ženoucí se po kolejích progrese a na nejbližší výhybce zahnuli na mírně orezlou dráhu vedoucí zpět pod nízké větve modřínů. Někdo by řekl ústupek, jiný by mluvil o vykrádání sebe sama, já na to mohu říct jen to, že se mi ta deska líbí a v téhle poloze to Agalloch sluší. Po předchozím Marrow Of The Spirit, u kterého mi trávení sebralo víc času, nyní nemám pocit plného břicha, ale materiál mnou protéká plynule a bez zádrhelů. To je potom radost sedět na záchodě. A i když jsem si nakonec předchozí desku oblíbil, nynější poloha lépe souzní s vibracemi mé teplem namáhané psýchy. Agalloch s radostí v očích otáčejí triedry k větší epičnosti a chmurné romantice vlhkých hvozdů, kde nosit pláštěnku je pod úroveň zálesáka, který ji rád přenechá víkendovému houbaři opojenému svou nezávislostí. Avšak hrubost lesní práce nezmizela, místy vylézá na povrch a stačí nebát se a sáhnout si na ostří. Taková The Astra Dialogue je krásným příkladem drsnějšího zacházení, které nepostrádá laskavost a vztah dřevorubce ke dřevu. I když bez milosti řeže, to, co řeže, má rád.
Při poslechu máte pocit, že cestami „sfér“ už jste kdysi procházeli, i když se tenkrát jmenovaly jinak a značení na stromech od té doby smyla řada dešťů. Pravděpodobně neobjevíte mnoho nového, lesní svět se tváří jako v dobách alba Ashes Against The Grain, které považuji za to nejlepší, co kdy kapela vydala.
Osvědčená struktura rytmických kytar, ze které je složeno spodní patro lesní flóry nás vede jednoduchými a opakujícími se melodiemi, jimž nechybí vnitřní kouzlo a tvoří bezpečné zázemí vyšším keřům a stromům. Na jejich listech se jako hra světel a stínů zobrazují sólové malby, které stejně jako něžný šepot umí zaburácet kletbu a poslat zlolajného adjunkta k šípku.
Přesto že jde o dobře známé lesy a stezky v nich, můžeme občas narazit na bylinku, která nás překvapí svou vůní a vnese do příjemné rutiny prvek novosti. Taková je zhruba půlminutová pasáž v posledních fázích skladby Dark Matter Gods, která probouzí uvadlou aktivitu a upozorňuje na nutnost pečlivého zkoumání nahrávky. Tenhle úsek boří všechny namyšlené odsudky o stagnaci a jeho ojedinělost tyje právě ze své jediněčnosti, jako když se skrz hutné mlhy houští prořízne světlo zapadajícího slunce. Zkrátka, je potřeba neuvadat s pocitem, že Agalloch už nemají co říct, ale že v každém koutě lesa, i v těch už prohlédnutých, se může skrývat kýbl dukátů. Nebo taky vyhozená pračka nabízející avantgardní spojení techniky s přírodou. Stačí překonat lenost a projít cestu znova.
Album nabízí devět skladeb, které vám na hodinku v pokoji vysadí lesní školku. Tři z nich instrumentálně zhmotňují tělo hada – caput, cor, cauda. Latiníci ví, ostatní dostudují a pro zbytek populace jen informace. Celkově je to fakt pěkná deska, která si zaslouží napřed pozornost a potom snad odsudky.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 2.7.14 11:41odpovědět
Mnoho mně ta deska nedává a ve srovnání s dosavadními alby Agalloch je to ústup směrem k průměru. Každá kapela má občas slabší chvilku a dopředu hledím s optimismem. Tentokrát ale lehce nad laťku. 60 %
Victimer / 1.7.14 8:52odpovědět
Pro mě velmi plochá, nevýrazná deska. Předchozí Marrow... mě taky nebavila, takže v případě Agalloch se obracím do minulosti.
Label:Profound Lore Records
Vydáno:Květen 2014
Žánr:atmospheric / epic metal
Don Anderson - kytara, piano, zpěv
John Haughm - kytara, bicí, zpěv
Jason William Walton - basa
Aesop Dekker - bicí
1. Birth and Death of the Pillars of Creation
2. (Serpens Caput)
3. The Astral Dialogue
4. Dark Matter Gods
5. Celestial Effigy
6. Cor Serpentis (The Sphere)
7. Vales Beyond Dimension
8. Plateau of the Ages
9. (Serpens Cauda)
Agalloch
Pale Folklore
Agalloch
Marrow of the Spirit
Agalloch
Faustian Echoes (EP)
John Haughm
Přál bych si, abych nikdy nezačal s děláním rozhovorů.
Agalloch + FEN
19.5.13, Ostrava, klub Barrák
Marrow of the Spirit tour 2012
17.4.12, Praha, Matrix
Soen
Cognitive
I Am No Hero
Without Antennas
Oak
False Memory Archive
Moanaa
Torches (EP)
N.K.V.D.
Hakmarrja
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.