Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Johne, jak se Ti daří v polovině roku 2012? Čekáš nějaké změny nebo konce, o kterých se v poslední době hodně mluví?

Co? Naprosto nerozumím tomu, na co se to zkoušíš ptát. Ptáš se na konec světa? Konec světa s děje každý den...

Na úvod rozhovoru bych se rád vrátil k albu Marrow of the spirit, které vyšlo na konci roku 2010. Fanoušci nejspíš očekávali žánrové pokračování předchozího EP The White, ale dočkali se zase jiné tváře Agalloch. Co bylo příčinou takového hudebního vývoje?

Dáváme přednost tomu, abychom zůstali nepředvídatelní. Očekávaní neočekávaného. Život je pak podstatně zajímavější.

V bookletu alba jsem našel poznámku, že inspiraci k psaní textů jsi hledal v lesích Karpat v Rumunsku. Jak Tě napadlo vycestovat do této oblasti? Co pro Tebe znamenalo poznání těchto míst z pohledu Tvého nahlížení na svět?

Náhodou se mi dostalo možnosti být v těchto úžasných místech a tak jsem se rozhodl téhle vzácné příležitosti využít a inspirovat se jí. Agalloch hráli v Rumunsku dva koncerty a po nich jsme já a moje přítelkyně strávili jeden týden hlubším poznáváním této země.

Můžeš nějak jednoduše popsat obsahovou stránku Tvých textů? Přiznám se, že jejich pročítání nebylo jednoduché a mnohé mi asi zůstalo ukryto…

Dávám přednost tomu, aby zůstaly tajemstvím.

Tvoje texty mi přijdou ovlivněné pohanstvím a kultem přírody. Jak ses vlastně dostal k podobnému smýšlení? Jak se z malého Johna Haughma – běžného amerického chlapce – stal textař a hudebník v Agalloch?

...zhruba asi stejným způsobem, jakým by se jím mohl stát běžný malý český chlapec...

Když se ještě vrátím k Morrow of the spirit – někde jsem se dočetl, že jste desku nahráli postaru, analogově a zvuk by tomu opravdu odpovídal. V dnešním světě, kde převládají digitální postupy, je vaše cesta dost netradiční. Co vás vedlo k nahrání hudby tímto způsobem?

Chtěli jsme špinavý, zemitý a hlavně jiný zvuk a ne sterilní sračky, které jsou tak populární v dnešní produkci.

Jsi sám s odstupem více než roku s tímto albem stále spokojený? Dokázal bys nějak zhodnotit jeho úspěšnost v Americe, v Evropě či jiných zemích ve světě?

Jsem s ním spokojený právě proto, jaké je. nemohlo být lepší stejně jako všechno další v životě. Move on...

Platí to i obecně o Agalloch? Je nějaký výrazný rozdíl v popularitě mezi Amerikou a Evropou? Jak si vůbec stojí black metalová scéna v USA oproti jiným žánrům?

Podle všeho jsme stejně populárně bez ohledu na to, kde hrajeme, takže asi nejsme dobrým měřítkem pro srovnání americké a evropské scény.

Zajímáš se o tuhle hudbu i jako fanoušek? Máš nějaké oblíbené kapely u vás v USA, ale i třeba od nás z Evropy (ať už z daného žánru nebo třeba i zcela z jiných zákoutí hudby)?

Black metal ve Státech je podstatně zajímavější v undergroundu, jak taky jinak. Atriarch, Ash Borer, Velnias, Dispirit, Bosse-de-Nage, Krallice, Vit, Panopticon a l'Acephale jsou podle mého black / dark kapely, jejichž tvorba je opravdu pozoruhodná.

Snažím se hledat netradiční umění ve všech možných kulturách, minulých i těch soudobých. Donekonečna hledám nové zvuky, abych se k nim přidal.

Máte za sebou evropské turné, které bylo zakončeno 17. dubna v Praze. Jak hodnotíš celé turné a jak vzpomínáš na pražskou zastávku?

Evropské turné bylo bezezbytku vynikající. Prahu naprosto zbožňuji a každá moje návštěva v ní je pro mě potěšením.

Pokud mi nic neuniklo, tak jste hráli materiál z předchozích desek a nového nezaznělo nic. Takže jasná otázka – máte už napsané nějaké nové skladby? Máte v plánu vydat hned další studiovou nahrávku nebo svoje fanoušky hodláte překvapit zase nějakou zajímavou vsuvkou, jakou bylo právě EP The White?

V nedávné době jsme vydali konceptuální EP „Faustian Echoes“. Obsahuje pouze jednu skladbu na motivy Fausta od Goetha délky 21 minut. A stejně jako vždy, tahle nahrávka nemá nic společného s našimi full-lenght alby a nelze ji brát jako odrazový můstek k „novému“ stylu. Jinak jsme se právě vrátili z pětitýdenního turné po Státech a pevně doufáme, že se příští rok opět vrátíme do Evropy a nové EP podpoříme koncertně.

Na koncert jste s sebou přivezli vinylovou verzi dvou vašich EP – The White a The Grey. Tady v Evropě teď probíhá něco jako renesance vinylové éry, je tomu ve Státech obdobně?

Ano, absolutně. Stejně tak se navrací na výsluní klasické kazety. Je to takový kulturní kruh a jsem přesvědčen, že CDčka zaznamenají comeback tak za 20 let jako nejlepší formát pro všechny hipstery té generace. Osobně doufám, že se navrátí i voskové válce jako „hip“ a „cool“ formát hudby. A jsem si jistý, že se najde nějaký idiot, který bude přesvědčen, že to zní daleko lépe než cokoliv jiného.

Mohl bys nějak ve stručnosti popsat, co pro Tebe znamená kapela Agalloch?

Umělecké vyjádření, smysl pro kreativitu. A v poslední době to sebou přineslo i poznání světa a zajímavé dění v životě.

S Williamem a Donem fungujete od začátku společně – je váš vztah spíš profesionální, anebo jste přátelé i mimo kapelu? A jak se vám podařilo dostat do Agalloch Aesopa, který má, pokud se nepletu, kořeny někde v punku?

Jsme stejní přátelé, jakými jsme byli před nějakými 17 až 20 lety. Tohle nemůže nic změnit. Aesop je vlastně ovlivněný řadou hudebních stylů stejně jako my všichni. Je stejně tak ovlivněn starým jazzem a blues, krautrockem, africkou psychologií a black metalem, stejně jako punkovou muzikou.

A poslední otázka – co bys popřál Agalloch, co bys třeba i změnil, kdyby to bylo ve Tvých silách?

Přál bych si, abych nikdy nezačal s děláním rozhovorů. Původní plán byl takový – žádné fotky, žádné rozhovory. Zase jeden, do hajzlu.

Johne, díky Ti za rozhovor! Pokud bys rád cokoliv dodal, máš prostor.

Naslouchejte vesmíru.

...:: ENGLISH VERSION ::...

Hi John, how do you do in half of 2012? Are you waiting some changes of the end of all, that is just speaking a lot?

What? I don't entirely understand what you are trying to ask here. Are you asking about the end of the world? The end of the world happens every day...

I’d like come back to album Marrow of the spirit of 2010 at the beginning of the interview. My impression is, that fans expected continuation of the genre previous EP The White, but they waited to see another “face” of Agalloch. What was the reason of this musical evolution?

Answer: We prefer to remain unpredictable. Expect the unexpected. Life is more interesting that way.

I found a note in the booklet of the album, that you were looking for inspiration to write lyrics in the Carphatian Mountains in Romanian.  What was the reason to travel to this place? What did mean to know these places for you from the perspective of your looking at this world?

I happened to be in an epic place far away from home so I decided to use the inspiration taken from such a rare opportunity. Agalloch played 2 gigs in Romania and afterwards my girlfriend and I stayed for a week to explore the country a bit more.

Can you simply describe the content of your lyrics? I have to write, that reading of lyrics was not simple for me and probably there is something hidden left...

I prefer that they remain a mystery.

I can feel the paganism and cult of nature from your lyrics. What was your way to this conviction? How did little John Haughm – normal American boy – became songwriter and musician in Agalloch?

...most likely in the same way that a normal little Czech boy would have...

When I look back to Morrow of the spirit – I have read somewhere that you have recorded this album “by old way”, analog and the sound of the record is corresponding. I mean, that your way is quite unusual in this world of digital ways of everything. Why did you decided to record your music this way?

We wanted a dirty, earthy, and different sounding reprieve from the sterile production garbage that is popular nowadays.

Are you satisfied with this album now - with an interval of more than one year? Can you evaluate its success in America, Europe and other countries in the world?

I am satisfied with it for what it is. It could've been better, like everything else in life. Move on...

Can I apply this generally to Agalloch? Is there a significant difference in popularity between America and Europe there? What is the position of black metal scene compared to other genres in the U.S.?

We seem to be equally popular no matter where we play so we aren't a good measure for the scene in the US vs Europe.

Are you interested in music as a fan? Do you have some favorite bands from U.S. and from Europe too (either from black metal genre or even entirely from other corners of the music)?

It seems that black metal in the US is most interesting in the underground, like always. Atriarch, Ash Borer, Velnias, Dispirit, Bosse-de-Nage, Krallice,  Vit, Panopticon, and l'Acephale are a few American black/dark metal bands who are doing something remarkable in my opinion.

I tend to seek out more obscure art from all cultures, past and present. I am endlessly searching for new sounds to be moved by.

You have just finished European tour, the last show 17. april was in Prag. What is you feeling of this tour and what are your memories of Prag’s gig?

The European tour was excellent overall. I do love Prague and every visit there has been a pleasure.

If I didn’t missed anything you played the songs only from older albums and none new songs. Well, the clear question – do you write some new songs? Do you have plans to issue another “big” album (CD) or you are going to surprise your fans with some interesting nipple again, which was the EP The White?

We recently released a concept EP called “Faustian Echoes”. It contains one 21 minute song about Goethe's Faust. As always, it does not have anything to do with our next full-length and it cannot be assumed as a stepping stone to a “new” style. We just returned from a 5 week American tour and hope to tour Europe again next year in support of it.

You took the vinyl joint version of your EPs The White and The Gray on tour with. There is something like “vinyl Renaissance” in the Europe, is the same situation in US?

Yes, absolutely. Cassette tapes are also back in vogue. This is a cultural cycle and I'm sure CDs will make a comeback in 20 years as a vintage format for all of the hipsters of that generation to hype about. I personally hope to bring back wax cylinders as a “hip” and “cool” format. I'm sure some idiot out there will be convinced that it sounds so much better than everything else...

Can you tell me briefly, what means the band Agalloch for you?

An artistic expression, a means for creativity. Lately, it has been a means to see the world and do something interesting in life.

You are playing with Jason and Don from the beginning together – is your relationship more professional or you are just friends in your lives? And how did Aesop join the band just like Agalloch? If I am right, he came from punk scene...

We are still the same friends that we were 17-20 years ago. Nothing will change that. Aesop actually has as broad musical tastes as the rest of us. He is just as influenced by old jazz and blues, krautrock, African psych, and black metal as he is punk music.

And there is a last question – what would you wish to Agalloch, what would you change if you could?

I wish we never started doing interviews. Originally that was the plan: no photos, no interviews. We fucked that one up.

John, thank you for an interview! If there is something left you would like to say, please do it.

Listen to the universe.