Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zápas Mexika s Argentinou byl první a počítám zároveň i jediný, který jsem viděl v rámci právě probíhajícího mistrovství světa ve fotbale. Fanda teda opravdu nejsem a výsledek 3:1 pro Maradonovce mi byl stejně lhostejný jako finále dvou šachových velmistrů. Nicméně bylo mi dost líto těch Sombréros, když dostali branku z jasného offsidu (který jsem stejně poznal až z opakovaného záběru) a tak jsem začal přemýšlet, jak to vlastně chodí s tou světskou spravedlností. Nejdřív mě napadlo něco o tom pomezním sudím a hromadě škaredých věcí, pak jsem se ale rozhodl jinak - napsat pochvalnou recenzi na desku nějaké mexické kapely. A tím to všechno začalo...

Deska Embraced By Darkness od Aglarond se ke mně dostala teprve nedávno, do té doby jsem o téhle kapelce nic moc neslyšel. Když jsem zkusil pátrat po internetu, moc jsem toho nenašel - existují od roku 1996 (to si teprve dva chlapíci přehrávali věci od Tiamat, Cemetary, Lake Of Tears,...), mají na kontě tři dema, jedno EP a dvě studiovky. Klip „Scream Of Agony“ se tu pokusím vystavit. Jinak jméno Aglarond by znalcům Pána Prstenů mělo být známé, protože je to prý část Středozemě u Helmova Žlebu (já teda znalec nejsem). A texty starší tvorby opravdu vycházely z těchto knih J. R. R. Tolkiena. No ale jdeme už na tu muziku!

Když se pokusím zařadit jejich tvorbu k nějakému stylu, asi nejelegantněji se z toho dostanu, označím-li ji jako dark metal. To je škatule, kam se dá zapasovat asi hodně kapel, takže jinak... Úplné počátky, jak už jsem psal, byly ve znamení cover verzí jiných interpretů. První vlastní tvorba se vyskytla na oněch třech demáčích a dala by se zapasovat k doom / death metalu. Postupem času ta "death" složka trochu polevila a nynější tvorba se asi opravdu dá zařadit jako (dark) doom metal.

Album Embraced By Darkness vyšlo pod hlavičkou labelu American Line Production, se kterým již kapela spolupracovala na minulých dvou počinech. Zdobí jej velmi pěkně ztvárněná obálka - kombinace pouze černé a různých odstínů modré vytváří krásnou a tajemnou večerní atmosféru, která vás pak obklopuje během celého poslechu. Úvodní part patří klávesám na pozadí zpěvu vodního ptactva, které nás přesunou úplně na jinou vlnu vnímání. Je potřeba se pohodlně posadit, zapálit svíčku, zhasnout slunce a nalít si něco ostře dobrého. Začne k vám proudit smutná a pomalá hudba, která se místy zrychluje, ale ne moc často a příliš mnoho. Zpěvák celkem bravurně střídá tři polohy hlasu - hlubokou, growlovou (na kterou je třeba si trochu zvyknout), potom velmi lehkou polohu šepotu, která této hudbě sluší nejvíce a polohu běžného zpěvu. Vše je krásně sladěno, přechody jsou sice celkem ostré, ale nikoliv násilné a nepřirozené. Během celého poslechu mě stále překvapuje dosti povedená symbióza kytary a kláves; na desce jsou místa, kde oba nástroje dokonale splývají v jeden krásný celek. Jinak co se týče nástrojů, hlavní slovo na celé desce má dost melancholická a táhlá kytara, která tvoří dominantu celého zvuku a je nádherně doplňována již zmiňovanými klávesami. Další nástroje se starají o tu správnou kulisu a celek tak působí velice uzavřeně a uceleně.

Ve světové doomové tlačenici asi Aglarond nebudou obsazovat vrcholné příčky, ale nelze jim ani náhodou upírat obrovský kus práce a snahy dělat dobrou muziku. Embraced By Darkness vás určitě zaujme. Je to ale hudba pro určité rozpoložení a náladu, nelze ji poslouchat kdykoliv. Trochu je ale škoda, že na svém posledním počinu nedali víc místa ženskému zpěvu, o který se postarala hostující Mariana Castanela ponejvíce v písni „In The Dead Of Night“ (Gretta Hinojosa M., která se podílela na minulých albech, již z kapely odešla). Co víc dodat? Zkuste, poslechněte, uvidíte...