Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ajattara - Murhat

AjattaraMurhat

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Nadhled, pivo, Finsko, lesy, Korn, noc, black metal, žádná křeč

Netrpělivost narostla poté co AJATTARA v předloňském roce vydala hodně experimentální album ''Noitumaa''. To dokázali skousnout jen opravdu otrlí jedinci. Víc než snahu o progres, byla z desky cítit jen snaha šokovat za každou cenu, tedy i za cenu neposlouchatelnosti. Tehdy jsem postupoval dle známého instinktu - hodit do koše - vysypat koš. Návrat na scénu v podobě novinky ''Murhat'' naštěstí zahnal myšlenky podobné vylitému pokusu o šamanství kdesi na chatě hluboko ve finských lesích. ''Murhat'' zní přesně tak, kde jsem si AJATTARA přál znovu slyšet. V poloze, která je jim nejbližší. A tou je hutný temný metal, vonící modernou, jednoduchostí a až rollující prostotou. K tomu přidejme nepostradatelnou rodnou řeč, pohodu, nadhled a nějaký ten likér.

 

Novinka zní nejdospěleji z celé diskografie, je melodická, ostrá, vzteklá a je schopná dýchat pomocí soudobých riffů. Nezaměnitelný Ruojův (Passi Koskinen, jinak dobře známý z minulosti Amorphis) ukřičený vokál je vedle zjevné snahy o pestrost hlavním pohonem nových AJATTARA. Kapela jež byla dříve poměrně často nařčena ze záludné monotónnosti se vydáním nové nahrávky (byť ta plyne stále podobným korytem) snad alespoň malou měrou těchto označení zbaví. Novinka je rozhodně povolnější v použití různých prvků a melodií, které ruku v ruce se správným návodem k použití, vše ženou o něco výš. Z ''Murhat'' mám skutečně dobrý pocit, velmi často jej využívám, zejména jako pomocníka při ranní totální neprobuditelnosti.

 

ajattara

 

 

AJATTARA je energie zlého démona procházejícího se ve finském polesí, pijícího vodu z jednoho z tisíce jezer a přitom všem otevřeného novým vlivům. Název kapely je spojen s finskou mytologií, jejich hudba v roce 2011 je pak věrna datu svého stvoření. V tomto případě jsem nenáročný, tudíž spokojen.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky