Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Tuzemským řezníkům Altars Ablaze, kteří před časem vydali výtečnou dlouhohrající prvotinu Life Desecration, vyšlo před rokem EP s názvem Indiscriminate Extermination. Life Desecration byla přijata velice příznivě posluchačstvem i kritikou, měl jsem však obavy, že se jedná o jednorázovou záležitost, přece jen většina členů je převelice činná v rozličných projektech jako např. Heaving Earth, Brutally Deceased či Cult of Fire. Je pravdou, že Altars Ablaze vyráží na nejedno vystoupení, jsou tedy stále vidět, a pokaždé se jedná o parádní zážitek. Indiscriminate Extermination je kratičkou nahrávkou, s níž kapela zřejmě dává na vědomí, že stále existuje a tvoří. Doufám, že se jedná o předvoj nové řadovky. Sypu si popel na hlavu, že jsem s k recenzi dostal s ročním zpožděním, ale jak se říká, lepší pozdě než-li později…

Moc se mi líbí, že v sestavě je vše při starém a kapele se tím pádem daří plynule navázat na debut. Styl se krapet proměnil, poznávací znaky zůstávají jasné a zřetelné. Tím je explozivní death/blackový nářez, ve kterém se snoubí technická preciznost s vášnivou agresí. Ostatně, kdo slyšel Life Desecration, ví, odkud vítr vane a špičková úroveň kratičkého EP Indiscriminate Extermination ho nepřekvapí. Minimální stopáž kapela vyrovnává návykovým materiálem i půvabným zpracováním sedmipalce, na kterém EP vyšlo. Jednoduchost provedení se příjemně doplňuje s atraktivním motivem obalu, který je stejně blasfemický jako hudba sama.

Při poslouchání tvorby Altars Ablaze vnímám stejně jako většina, co jsem tak četl různě po internetech, stylovou sounáležitost k extrémním kapelám, jako jsou třeba Hate Eternal, Marduk atd. Kluci se ke svému démonickému rouhání postavili hned od začátku po svém. Zmíněné mudrování berte jako pouhé vystavění hranic. Skladby šíleně sypou, mají poutavě agresivní atmosféru s výborným vokálem Michala Kusáka. Prudukčně je Indiscriminate Extermination ještě zdařilejším počinem než Life Desecration. Zvuk je mohutnější, čitelnější a možná i o kus špinavější. Laskominka!

Z trojice skladeb se nedá vytáhnout jediná, která by zastínila ostatní. Skladby jsou vedeny jednotícím stylem. Přelévají se jedna do druhé. Jednu od druhé není ovšem těžké odlišit. Všechny mají zběsilé tempo, chaotická sóla a špičkovou rytmiku. Titulní vypalovačka se zdá nejdivočejší, ale zbytek songů za ní v ničem nezaostává. Hate Them to Death se svou zasekávací rytmikou, kterou probleskuje šílenství – název sedí, je plně odpovídající. Skladba je plná nenávisti. Nezvolní ani na okamžik. Dvě minuty pekla a je po všem. Lash upon Lash mi imponovala hned od začátku. Ta groove houpačka po blastbeatovém úvodu je VYNIKAJÍCÍ! Je nahrazena opětnou sypačkou, ale po chvíli se vrací. A tak dokola. Lash upon Lash je zřejmě nejdeathovějším songem ze tří.

Indiscriminate Extermination nabízí trojici špičkových skladeb, v nichž je znát velký posun stran instrumentace, vokálu, tvůrčí i aranžérské zdatnosti. Navíc je ošetřena skvěle padnoucím zvukovým kabátkem. Jedinou slabinou je deset minut hrací doby. To je málo! Altars Ablaze rostou, a já nutně potřebuju novou nahrávku, a to nejlépe dlouhohrající!