Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amantra - As It Should Have Been

AmantraAs It Should Have Been

Victimer26.5.2017
Zdroj: CD-R / mp3 VBR // promo od agentury Creative Eclipse
Posloucháno na: PC / JVC UX - H330 / phone
VERDIKT: Francouzská odpověď na sny Jesu a chmury Godflesh.

Za poměrně krátkým životem projektu Amantra stojí francouzský náladotvůrce Thierry Arnal, který byl v předchozích letech aktivní formou dalšího projektu Fragment., se kterým se snažil dostat do povědomí již od roku 2006. Dalších slov v rámci předstatování už ale není třeba. Stačí si pěkně od začátku As It Should Have Been pustit a je rázem jasno.


Amantra si berou vše podstatné od Jesu a podobně jako Iroha následují kilogramy fantazií vtlačených do rozvleklých songů, ve kterých je čas si sednout a v klidu popřemýšlet, protože vám nic neuteče. A už vůbec ne pomalu se vlekoucí kytary a stejně pomalu zasněná elektronika, na kterou se nabalují rozostřené pohledy do slunce, ze kterého bolí oči, ale hřeje na duši. Té je v tomto prostředí nejlépe a zde je také třeba vidět gró této hudby a vše, co ji tvaruje a opracovává. Nic složitého, ale své kouzlo to má. Pro někoho dokonce zásadní. Jasně, originalita je něco, co se v případě Amantra nehodí říkat příliš nahlas, ale smysl tohoto projektu není jistě jen v bezduchém kopírování (i když jak se to vezme), jako spíš následování (v případě, že je posluchač rozený hledač a nebude se jen klouzat po povrchu).

 


Takže ano, vše je vlastně dané a záleží už jen na detailech. Hudba je líná jako pampeliška v bezvětří, když z bouřky na louce zůstalo jen ono a voda. A ta je v bezvětří jen mokrá a hezky voní. A ona hezky voní i hudba Amantra. Plyne pomalu a předvídatelně, protože její obrysy a možnosti nalajnovali druzí. Ale to nevadí. Amantra prostě rádi Justina Broadricka, hodně Jesu a trochu Godflesh.


Já například vítám skladbu Down, která je hozená trochu jiným směrem a celé té zabláceně slunečné anabázi se vymyká. Je to více elektronika, jak sunoucí se riffy a víc zlověstná, jak mile unavená. Malým osvěžením budiž také ženský vokál (komu patří?), který se sem tam proplete mezi nahromaděné smutky a trochu je nadnese. Ovšem nic zásadního.


Celkově se tahle deska hezky poslouchá a pokud si v podobné hudbě hovíte, to své vám určitě předá. Ostatním ale přijde spíš jako vyjídání zbytků v kuchyni, kde si před nedávnem pochutnával Justin Broadrick. Což je také pochopitelné. Já to beru pozitivně, mám tento atmosférický třes rád, ale někdy je to vážně... až naivní.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 12.9.24 10:20

Koukám zpětně, že před lety si s deskou leckdo neuměl moc poradit. Já se teď k ní vrátil a chrochtám nadšením. Je tam spousta fakt silných motivů. Ale náročný na poslech to je bez diskuze. Stejně tak moc nechápu to pořadí songů na desce. Každopádně ke komentáři mě motivovalo to, že jsem si uvědomil, že ta ústřední kytarová melodie, co hraje od půlky songu The Lamp of Inverse Night, je modifikovaný motiv ze soundtracku k Black Hawk Down (imo nezáměrně): https://www.youtube.com/watch?v=F-3Wg5LppXk&ab_channel=HansZimmer-Topic

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky