Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jen se zkuste na chvíli zamyslet nad tím, jak je asi metalová scéna rozmanitá a rozsáhlá, když se v ní například taková deska jako debut Animals As Leaders relativně ztratí. Kolik hudby se denně rodí v hlavách muzikantů; kolik hodin denně tráví známí či neznámí hudebníci v nahrávacích studiích (nebo před svými nabušenými computery) a tvoří díla, která mají někoho zaujmout; kolik alb se každý den dostává na pulty prodejen s hudebninami… Šílená představa šílených čísel a skličující pocit z toho, že každý člověk se dostane jen k určitému zlomku světové hudební produkce. A to ještě nemá záruku, že nikde již neleží album, které by jej potenciálně úplně rozsekalo na cucky. V rámci čerpání emociálních prožitků z kulturního dědictví civilizace (nejen z hudby, ale i literatury, kinematografie,…) je prostě člověk odkázaný na tipy kamarádů, doporučení zasvěcených autorit, vlastní zkušenost...a když už ani to nestačí, tak jednoduše na štěstí. A to jsem měl, když jsem narazil na hudbu této kapely.

No, kapela není úplně to správné slovo, ale v tuto chvíli tato nálepka k Animals As Leaders sedí asi nejlépe. Frontman Tosin Abasi nedávno zkompletoval line-up a v těchto dnech brázdí Spojené státy společně s Dillinger Escape Plan a Darkest Hour na americkém turné. Jenže eponymní debut natočil předloni sám, pouze s počítačovými efekty a programovanými bicími mu pomohl Misha Mansoor z marylandských Periphery. A proto se veškerá pozornost na nahrávce (i mimo ni) upírá hlavně na Tosina, velmi nadaného kytaristu, který dříve působil v metalcoreové kapele Reflux, a Animals As Leaders se dá brát spíše jako jeho sólový projekt. Instrumentální alba kytaristů nemám příliš v oblibě, protože jejich autoři většinou dbají hlavně na techniku hry a kompoziční stránka bývá upozaděna. Toto však není případ tohoto alba. Tosin sice předvádí na svůj nástroj šílené věci, ale zároveň se soustředí i na ostatní aspekty, které jsou pro hudbu jako celek nesmírně důležité. Na albu se mu tak podařilo skloubit téměř nemožné – kytarovou exhibici se strhujícími skladbami.

„Chtěl jsem natočit album, které by bylo orientované především kytarově, ale které by bylo zajímavé také z jiných perspektiv“

Tosin Abasi

Už první poslech dává najevo, že nepůjde o klasické sólové album „kytarových hrdinů“. Animals As Leaders zní jako regulérní kapela, v jejíž tvorbě každý z nástrojů dostává dostatečný prostor. Samozřejmě kytary hrají prim, ale zbytek instrumentů zde rozhodně není jen do počtu. Zmínil jsem, že jsou na albu automatické bicí, nikoli nahrané živým bubeníkem. Strach z toho ale mít nemusíte. Jsou tak precizně naprogramované a perfektně nazvučené, že stěží poznáte, že nejsou zaznamenané na skutečné škopky. Mimochodem na probíhajícím americkém turné za bicí soupravou už opravdu sedí člověk a to nikdo menší než Navene Koperweis, který v minulosti řádil v Animosity, Sleep Terror a The Faceless, takže není vyloučeno, že na dalším albu bude bubnovat právě on, kdoví. Nicméně, zpět k desce. Tosin je podepsán pod všechny strunné nástroje a je znát, že si na všech dal výsostně záležet. Fajnšmekři určitě ocení využití sedmi- a osmistrunných kytar, které albu netradičním zvukem a rozšířenými možnostmi dodávají zvláštní nadpozemskou auru. Tomu napomáhají i četné počítačové kudrlinky a samply, které do hudby Animals As Leaders krásně zapadají a jen zintenzivňují dojem mimozemské příslušnosti. Lahůdkou je pak využití široké škály kytarových efektů a kosmických rejstříků kláves, jejichž zásluhou zní skladby velmi barvitě. Zpěv albu vůbec nechybí. Ústřední role se často chytá sólující kytara, která ale neprezentuje bezduchou onanii, nýbrž rozvíjí základní myšlenku skladeb, která často vykrystalizuje v nádhernou a gradující melodii.

Album si vaši přízeň zřejmě nezíská hned zkraje, ale pokud začnete třeba skladbou „On Impulse“, nádhernou melodickou a vzdušnou kompozicí, nebo „CAFO“, ostrou metalickou jízdou s krásně zvonivými riffy, tak se vám do jeho světa bude pronikat mnohem snadněji. Animals As Leaders vychází z košaté rytmiky Meshuggah a určitě v jejich hudbě zaslechnete i inspirace velikánů jako King Crimson či Cynic, ale i přes tyto zjevné vlivy zní výsledek dosti svojsky. Přednost před technickou náročností jednoznačně dostává kompozice a tak i polyrytmické riffy nebo krkolomná sóla založená na jazzových stupnicích vyznívají jako nezbytné součásti skladeb a nikoli jako povrchní nastavování exhibiční kaše. Jde o demonstraci toho, že instrumentální virtuozita se dá dokonale spojit s citem pro melodiku a tahem na bránu. Výsledkem je pak moderní, avšak po všech stránkách živočišná deska.