Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Probírat se časy Enslaved, to je činnost, která má svou úroveň. Od hymnických výjevů starých vikingských bohů a jejich majestátně vedené hrdosti, přes experimenty s psychedelií, se starým dobrým hard rockem a atmosférickou vizi art rockera, rozverně si hrajícího se soškou dřevěného symbolu dávné minulosti. A jsme rázem na začátku, vše je propojeno, kruh se uzavřel. Za poslední (minimálně čtyři alba) se Enslaved usadili a bylo snadné je vnímat a ještě snadnější kritizovat za ztrátu invence a momentu překvapení. Ano, vypadalo to, že je skutečně pryč, ačkoliv předešlá deska "RIITIIR" jasně naznačila, že bát se šedé budoucnosti není úplně na místě. A novinka "In Times" tohle beze zbytku potvrzuje. Jak jsem říkal, a říkají to sami Enslaved, kruh se uzavřel.

V okamžiku, kdy byla představena první píseň nového alba (Thurisaz Dreaming), jsem nabyl dojmu, že kapela nehledí a otáčí kormidlem svého korábu ve směru dřevní minulosti, epického hudlování z paluby a porážení hutných kmenů na břehu chladného moře. Samozřejmě ve slušivějším brnění a s větším rozhledem kolem sebe. Stejně mě ale zamrzelo, že to bude takto jednoduché. Kolik takových kapel se točí přes rameno a natahuje ruku s prosíkem a nostalgickou slzou v oku. Ale nechme toho, nakonec šlo jen o zbytečné spekulace a snůšku mělkých pocitů. Novinka "In Times" je všechno možné, jenom ne revival pohled na sama sebe. Jde o víc, jde o definování duše Enslaved.

Časy Enslaved nejsou sečteny, jsou ve výborné kondici. Pokud první skladba ještě neřekne mnoho a tváří se jako typický Enslaved produkt posledních let, bigbítová dvojka "Building with Fire" jde cestou nádherných Larsenových vokálů a i když i ona umí hodit do obličeje hrst studené severské hlíny, jde o nejchytlavější věc, jakou kdy Enslaved nahráli. Třetí skladba "One Thousand Years of Rain" pak krásně dokumentuje, kým Enslaved skutečně jsou a čím vším si prošli. Tisíc let deště nám znovu představí rozjetého Grutleho v postoji hrozicí máničky, která se naparuje, koulí očima a plive pod nohy nejeden poctivý kemr metalové sounáležitosti. Za stálého deště dojde i na ohníčkové zpěvy vyvolávající pradávné doby a když se blacková kytara octne v prog rockových schématech současnosti, nezbývá než uznale vydechnout. Symbolické to splynutí.

Další pokračování alba volí rafinovanější postup, kde už není tolik prostoru na líbivé přehrávání elementů ve skvělé formě hrajících Vikingů, ale obrací se spíš do sebe a rozplétá nové příběhy méně přístupným výrazem. Ovšem až dojde ke správnému uchopení, jde znovu o výrazně libovou záležitost s mnoha novými a neotřelými nápady. Enslaved na nové desce nezapomínají ani na dny příští a napínají svá zvídavá tykadla až k zarudlému slunci (výborný závěr Daylight). Pokud mělo být nové album o definici pravého nitra kapely, tak se Enslaved skutečně vyznamenali, více momentálně nelze chtít.

"In Times" je deskou o spojení starých, současných Enslaved, ale také o Enslaved otevřených novým možnostem, o pravé esenci jejich hudby. Chtělo by se říci, nic překvapivého, ale s tím se nelze smířit. Pokud se Enslaved v období alb "Vertebrae" a  "Axioma Ethica Odini" zdáli být na zenitu svých sil a vypadalo to, že vše podstatné už sdělili, následující deska "RIITIIR" posunula poněkud předvídatelnou kapelu zase směrem svěžejší záležitosti, která má příliš daleko k sebevykrádání. Uběhly tři roky a "In Times" triumfuje. Klidem, rozvahou, nadhledem i krutým vztekem. Enslaved dali znovu dohromady velké album. Takové, které umí probudit pocity jaké proudily tělem při vydání alb jako byly "Isa", "Monumension" a ano, klidně i "Eld". Nadšení je zpět.