Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Třetí studiová podoba Aleshova projektu se dívá skrz osobní tématiku věnovanou opačnému pohlaví. Nová elektroinstalace temných i vášnivých pocitů trvá od září loňské sezóny. Každopádně Alesh se spolu s THE SQUIRM už za ta léta zaběhl, definoval svůj styl a dá se předvídat co od něj očekávat. Osobně pro něj mám slabost, ale umím k němu být i kritičtější, což se odvíjí jak od mých dávných elektro potřeb dospívajícího panice, tak zvýšené pozornosti ke všemu co v sobě nese kloubení bigbítu a synthy aparátů. U THE SQUIRM tohle platí přímo ukázkově.

V samém začátku podzimu nastal čas popohnat severomoravské elektronické moduly skrz rockovou terminologii a následovat tak předchozí album "In A Decadent Apathy". A jsem upřímně potěšen, že se autor nesnažil využít dva roky starou nahrávku jen k tomu, aby na ni navázal, ale že se vydal skrz momentální rozpoložení úplně jinam. Evidentně. "Thru" se pohybuje na menším, stísněnějším prostoru, udržuje si určitý rukopis, který se až na výjimky nemění. Což je dobře pro fans posledních nahrávek Mortiise, hitovějších Nine Inch Nails, nebo se zavřením obou očí, Pain. Děj novinky se odehrává pod specifickou ulitou a to nejen zvukovou, ale zejména tvůrčí. Neznamená to ovšem, že podléhá stereotypu. THE SQUIRM spolu s ní transparentně poukazují na fakt, že je třeba oddělovat termín monotónní od monotématický. I přes hutnější, chcete-li masívnější, spojení elektroniky s kytarami, nevyvolává "Thru" pocit jednotvárnosti či těžkopádnosti. Ne ne, věc se má trochu jinak. "Thru" je v tomto ohledu mnohem jistější, než jeho předchůdce. Kráčí si svým koridorem, který byl předem dán a jediné co mu lze upřít, je větší poměr barevnosti, které se desce logicky dostává v omezenějším množství. Takže pohledy na novou tvář THE SQUIRM z hlediska celkové polohy, jsou pouze dva. Ten, který akceptuje semknutější a lépe vstřebatelný materiál vs. prahnoucí po více vlivech a rozevřenější náruči motivů. Alesh z většiny připravil nahrávku sám, a to se odráží v jejím znění. Osobní koncept zkrátka potřeboval osobní přístup.

I tak se Aleshovi povedlo dát dohromady dostatečně proměnlivý materiál pojící zasněnější části s těmi agresivnějšími. Jen jsou svázanější a skladby (ať už si je pustíte v libovolném pořadí) působí jako sourozenci spojení pupeční šňůrou, kterou nelze jen tak oddělit. Co albu nemohu odepřít je výrazný hitový potenciál. Alesh umí odhalit a vytáhnout z jednolitého kusu samplovaných pulsů chytlavý refrén, který podpoří chytrou kytarovou či elektronickou linkou. V jednoduchosti je síla. A přesně takový typ síly je i na "Thru". Otázkou zůstává, zda-li je také v přesvědčivosti. Tady si už tak jistý nejsem. Hoši z redakce mluvili o Tématech Williama Blakea od Vlčích synů potulujících se po Oslu. Ale spletli se, kromě šlágru "Bitter Aftertaste Of Loneliness" to totiž není pravda. "Kiss Of Disappointment" zase neznamená být nutně pod nadvládou hlubšího spánku Tiamat, ale náladové podobnosti tu jsou. Důležité je finální zjištění, že to pozitivní, co si z desky odnáším od prvního poslechu až do dnešního dne, ve mně přetrvává, ale jsou zde také hlušší místa, kdy je pozornost odvedena jinam, ne-li soustředěna rovnou na další track. Je složité chtít, aby album znělo od začátku do konce v nadstandardním režimu, ale "Thru" občas doplácí na jisté uspokojení, kdy je potřeba si na další hladinu adrenalinu zvyšující part pár minut počkat. I tak si myslím, že jsem albu porozuměl, dokáži se do něj položit a odnést si jeho odkaz. Jen je občas až příliš předvídatelné.