Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Animé počtvrté. Víme o sobě, nemíjíme se nijak programově, ale často na sebe prostě nemáme čas. Jedničku „Sky Above The Wires“ jsem si uvědomil, dvojka „Cuts“ mne zasáhnula zásadním způsobem, ovšem eponymní trojku jsem snad ani nezpozoroval. Takže tedy až na čtvrtý pokus a po šesti letech. 

Pro spoustu lidí jsou Animé pouze přeslazenou partou modelů, za kterou se táhnou davy stykuchtivých teens…ale bylo by velice krátkozraké tento stereotyp bezvýhradně akceptovat.

Jirka Kučerovský je totiž zajímavý úkaz. Kytarista a zpěvák, kterému nedělá problém uchýlit se k ortodoxnímu thrashi či deathu až blacku, stejně jako s chutí zalaškuje s jazzovou múzou. Univerzální interpret, ve kterém dřímá spousta tvůrčího potenciálu a jehož animácký rukopis si nelze splést. Z toho, co od Animé (ne)znám, považuji aktuální disk za nejpovedenější a nejvyzrálejší.

Album startuje skoro-voivoďáckou vypalovačkou „Dead Trams“ a pokračuje nádhernou porcupine-wilsonovkou „Red Sun“. Třetí hackettovka „Train“ představuje skočnější tvář Animé v téměř country & western stylu. Po intermezzu „Radosta“ následuje solidní nářez „Nothing Wrong“, psycho instrumentářka „Lomo“…ale nemá cenu dělat z recenze seznam a popis jednotlivých tracků – poslechněte si je sami! Ta přirovnání berte s rezervou a rozhodně ne jako výtku či skandální odhalení, odkud že to kluci kradou nápady. To jenom nevím, jak lépe popsat právě vyslechnutou náladu a atmosféru, která se line z beden.

Kompletní playlist je neuvěřitelně barevný, zábavný, chytlavý, melodický…a přitom ani náhodou nejde o prvoplánovou juchajdu s cílem atakovat první signální. Naopak. Celé album je příjemně (?) melancholické, posmutnělé i ve svých nejskočnějších momentech. Slušná depka, anonymní město, staré mrtvé tramvaje… Náladou, kytarou, vokálem, harmoniemi a svojí zdánlivou utajeností před světem mi Animé v roce 2015 připomínají svého času staré dobré Porcupine Tree v době, kdy jsem je začínal objevovat a naprosto jsem nechápal, že je ještě nikdo nezná.

Pokud bych měl vyjmenovat pár důvodů, proč si koupit nové Animé, tak si pište: brilantní muzikantství a skladatelství trojice Kučerovský, Otevřel a Raušer. Spolehlivě účelné a přimeřeně ranařské bicí, celek dokonale tmelící baskytara, inteligentní kytarová práce se vším, co k tomu patří. Baví mne vokály a jejich variace ve sborech (zvláště v „Train“). Zde opravdu cítím příjemný odér wilsonovské polodeklamace, míchaný s Jirkovou zálibou ve více než košatých refrénech a nikdy nekončících kudrlinkách (které mi v minulosti nebyly vždy po chuti). Suma sumárum tu máme na disku velice kvalitní ... art atmo emo rock?

Nikdy nezatracujme komerční interprety a pamatujme, že hudba je jen a pouze dobrá a špatná. Animé jsou částečným důkazem. Všichni totiž víme, že je to kapela složená s muzikantů pracujících pro mainstreamové umělce, jejichž jména jsou ve slušných trve-metal kruzích zapovězena a která nesmějí být vyslovena. Ale když slyším, jaký potenciál v muzikantech z Animé dřímá a jakou silou uniká z jejich mozků a prstů jako z natlakovaných hrnců, mám naději, že to s námi ještě není tak zlé.

Album „Dead Trams“ je typem alba, které zaujme a vynucuje si čím dál více poslechů, prostřednictvím kterých odkrýváte další a další úrovně jednotlivých skladeb. Že tady blábolím intošské nesmysly a hraju si na vševěda? Jo, je to možné. Že je tahle recenze tak trochu nestranná? Že tu chybí nějaká negativa? Že se v tom nešťourám a prostě si to užívám? Že se mi to album líbí až moc?

Odpovím ano.