Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Apophys - Devoratis

ApophysDevoratis

Garmfrost11.4.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Tvrzení, že v Apophys vidím budoucí ikonu death metalu, nemusí být přehnané. Devoratis je deskou těžkotonážní i zběsilou, technickou i přímočarou.

Death metal v Holandsku vždycky uměli dělat parádní. Apophys není výjimkou. Řekl bych, že právě díky takovým je krásné vidět, že věhlas nizozemského death metalu nekončí s vyhasínajícími veterány, ale i další generace nese praporec prvotřídního deathu hrdě nad hlavou. Obdivoval jsem už velice zdařilý debut Prime Incursion (2015) a doufal, že nezůstane u jednoho alba. Tři roky utekly jak nic a máme zde nahrávku druhou, která je ještě lepší než ta předchozí. Kapela svůj divoký death neopustila, na technice neslevila, ale přidala na ohnivé vášni, na hitovém potenciálu i větší stylové rozmáchlosti.

 

Apophys nestojí pouze na jméně bubenického mistra Plichta, jehož výčet kapel, ve kterých hrál / hraje / bude hrát, je vskutku bohatý. Ostatní členové kapely nijak nezaostávají za umem svého rytmistra. Svůj technický mazec prošpikovali příjemnou atmosférou, nevtíravými melodiemi a mocným douškem surové vášně. Když se dívám na kapelní fotky nebo koncertní záznam, vidím ďábelský škleb a ohromnou radost z povedené práce. Zejména pak ve tváři frontmana Kevina Quilligana je znát upřímné nadšení a čertovský škleb, který vytvoříte nejen po pozření kyselého zelí, ale také pokud vám nechybí ironie, sarkasmus a láska k extrémní muzice.

 

Kevin

 

Devoratis tvoří sci-fi příběh, ve kterém se spojí nepřátelé proti společnému nepříteli v podobě jakési neznámé rasy s konzulem v čele. Příběh je komplikovaný, přesně jak variabilní je hudba. Že posloucháte prvotřídní death, poznáte na první poslech. Na druhý vylezou na povrch technické parádičky, na třetí ohromující atmosféra a tak dál. Miluju Kevinův skvělý growl, který je dobře hluboký, ale nespokojí se bubláním, chrochtáním nebo tak něco. Hubu má otevřenou dokořán a řve jak tur!

 

 

Zvuk nahrávky je těžkotonážní, ale dostatečně vzdušný. Je slyšet každý detail i přes masivní tlak, kterým kapela dosahuje intenzivního dopadu na posluchačovy smysly. Jak už je zvykem u desek technických kapel, své místo na slunci mají legrácky, které by méně zručným zlomily vaz. Žádné hmatníkové onanie ale na Devoratis nehledejte. Pánové svou šikovností zakomponovali všechny finesy a melodie do přímočarého nářezu s někdy až neklidnou aurou. Poslech novinky je pak chutným zážitkem, až je škoda, když něco málo po půl hodině deska končí. Myslím, že nám v Apophys roste budoucí ikona žánru. Devoratis mi přirostla k srdci a budu se k ní moc rád vracet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.7.18 15:51

Mně to zas trochu provinile baví tím, jak je to trochu dřevácky jednoduchý. Připomíná mi to starý Kalmah, který jsem poslouchal kdysi jako mladé vlasaté Lomikáře.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky