|
|
||||||||||

Kdo by to byl řekl, že se v australském Melbourne zrodí kapela, která oživí dávné doom metalové rytmy a pustí se do nefalšovaných velkých symfonických kompozicí. Pravdou je, že kdysi jsem podobně zíral na americké Agalloch, kteří zněli seversky a jaksi „evropsky“ a pocházejí přitom z Portlandu v Oregonu, z kraje oceánského teplého klimatu a suchého prostředí. Tedy žádné stopy pro doom metalovou zádumčivost a severský výraz. Za kapelou Aquilus stojí jediný člen – Waldorf, který s úspěchem zvládá veškeré nástroje a složité kompozice s radostí vytahuje i nad sedmnáct minut. A hudba je to skutečně zajímavá, ačkoli její level by mohl být časem ještě vyšší.
Griseus nabízí pestré plátno barev, výraziva a technik k tomu použitých. Více než zmiňované Agalloch připomene Aquilus starší díla Opeth. Z muziky čpí death metalová síra, metalové pasáže jsou valivé a temné. Co činí muziku Aquilus naprosto unikátní, je všudypřítomná symfoničnost. V případě Aquilus ale nemluvím o občasných klávesových hrátkách nebo hostujícím symfonickém tělese, které by kouzlilo pohádkové koláže. Tohle bylo zcela evidentně album složené jako velká symfonická báseň, kterou Waldorf doplnil o metalový kontrast. Album Griseus je založeno na bílých klapkách klavíru, orchestrálních smyčcích a vrstvení kláves. Opeth potom ještě více připomenou vybrnkávačky na akustickou kytaru, kdy si umělec bohatě vystačí jen se zvukem několika málo strun a vy budete vědět přesně, o čem mluví.
Kritizovat přesto musím, nakonec onu metalovou část desky. Jakmile se přitlačí na pilu a začne se valit metalový válec, jako by fungoval jen napůl. Srovnání s geniální vyvážeností Opeth, kdy vše je v ideálním kontrastu a poměru zde neplatí – v tomto případě to ale lze přijmout tím, že každá kapela má svůj styl. Ovšem když Opeth hrábli do strun a začali hrát death metal, každý riff byl dokonale vymyšlen a jejich metalový náboj měl smysl, důraz, melodiku. Tady Aquilus prohrává, metalová nálož je totiž nevýrazná – přestože má na albu v několika místech i nadprůměrné pasáže. Waldorf je větším příznivcem tklivých symfonických pasáží, melodii umí v náhlém napjatém tichu naznačit lépe klavírem než kytarou. Metal se v jeho podání pouze valí, nemá více než pár zapamatovatelných větších riffů, které by vytvořily unikátní i metalovou tvář kapely.
Co činí toto album klenotem mezi ostatními, je symfonický, nadčasově složený základ alba. Tohle není hypnotický valivý drone metal, není to ani gothická hopsačka plná sborů a patosu. Jako by se Aquilus vynořil odkudsi ze severských lesů, duch zjevený v mlze, tvořený kouřem spáleného černého dřeva. Zní jako mnoho starých band, které už neexistují nebo už přišly o svůj niterný půvab. Tuhle svůdnost cítím v každém melodickém motivu, kterých je na albu obrovský počet.

Velmi pozitivním dojmem působí i obal desky, k níž se starodávný obraz výborně hodí. Nezbývá tedy než se znovu ponořit do rozsáhlých kompozic a vtáhnout hudbu do sebe. Dle mého soudu je toto album vhodné pro dlouhé putování stmívajícím se lesem, pro místa bez civilizace, pro místa se svým zvláštním kouzlem.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Vlastní náklad
Vydáno:Prosinec 2011
Žánr:symphonic doom metal
Waldorf - všechny nástroje, zpěv
1. Nihil
2. Loss
3. Smokefall
4. In Lands Of Ashes
5. Latent Thistle
6. Arboreal Sleep
7. The Fawn
8. Night Bell

Hateful Abandon
Threat

Greg Dulli
Random Desire

Vintersorg
Naturbål

The Mad Trist
Animals & Acrobats

Tiamat
A Deeper Kind of Slumber

Rob Zombie
Hellbilly Deluxe 2: Noble Jackals, Penny Dreadfuls And The Systematic Dehumanization Of Co

The Tower
Demo

Linkin Park
Living Things

Defacement
Doomed

Strigoi
Abandon All Faith

Axxis
Utopia
Tiskovka: První album projektu Was Foucault a Fantomas? s názvem History of Madness vyšlo na kazetovém labelu Neoautist tapes. Za nahrávkou stojí Tomá...
8.5.2026Francouzští démoni Haemoth 22. května vydávají nové album Black Dust pod značkou Agonia Records. Na ochutnávku zveřejnili skladbu When The Dust Finall...
6.5.2026Brněnský projekt Ravenoir převyprávěl skladbu Hrabě X od Pražského výběru...
1.5.2026Karvinští blackers Inferno zveřejnili informace o svém nadcházejícím, devátém albu s názvem The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair), které ...
29.4.2026Tuzemská black metalová legenda Inferno upoutává teaserem (ZDE) následovníka čtyři roky starého počinu Paradeigma (Phosphenes of Aphotic Eternity). To...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.