Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Årabrot - Of Darkness And Light

ÅrabrotOf Darkness And Light

Jirka D.1.4.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Årabrot přímočaří, písničkoví, vystupující ze stínu Swans, zjednodušení tím nejlepším možným způsobem, a přitom stále sví. Tohle se povedlo!

Historie norské kapely Årabrot je už víc než dvacetiletá a její cesta má spoustu zákrutů a různých odboček, po kterých se ne vždy kráčelo úplně snadno. V její sestavě se objevila poměrně slušná řádka jmen, některá setrvala déle, jiná se jen mihla, až nakonec všechno odeznělo a v základu zůstala jména pouze dvě. Kjetil Nernes byl vždycky středobodem všeho a tím také zůstává, jeho žena Karin Park se s různou intenzitou objevovala v rámci Årabrot posledních tak deset let, ale tentokrát hraje hlavní úlohu. Společně žijí ve Švédsku, ve vesnici jménem Djura, v kostele Djura Mussionshus, a tam také vznikla tahle deska.

 

Bráno v duchu chytrého generála po bitvě se jasné signály k jejímu výrazu dají dohledat už na předchozích nahrávkách, ale ruku na srdce, tehdy při poslechu třeba Norwegian Gothic bych až takový posun k přímočaré písničkové formě netipoval. Ještě na Who Do You Love (2018), která je mimochodem skvělá a doporučuju poslechnout, byli Årabrot silně experimentální formací, hodně z nich byl slyšet vliv takových Swans a při poslechu skladeb typu Sinnerman bych si nikdy nemyslel, že o pět let později budou znít tak, jak znějí. Právě zmíněná deska Norwegian Gothic (2021) při zpětném pohledu už mnohé naznačovala, ale především její délka způsobovala, že jsem se v ní lehce topil a úplně za svou ji nikdy nepřijal.

 

Årabrot bandNovinkové album Of Darkness And Light, které nejen svým názvem, ale především tematickým směřováním čerpá z Nietzcheho díla Tak pravil Zarathustra, za minulostí jakoby udělalo tlustou čáru a přineslo úplně jiné, nové Årabrot. Pravda to samozřejmě není, jejich zvuk, smysl pro neortodoxní hudební formy, všudypřítomný nadhled a jistá drzost ne nepodobná Melvins, jsou přítomné stále, ale všechno najednou zní nějak nově. Skladby jsou přímočaré, lineární, postavené na klasických přístupech rock’n’rollu, jen v duchu standardů kapely vyfutrované netriviálním, velmi osobitým přístupem. Ke zvuku, k aranžím, k nástrojům, k hlasovému projevu. Dlouze bychom tu mohli debatovat například o tom, jakýže žánr to vlastně tentokrát je, jestli víc noise rock, jestli díky všem těm klávesovým nástrojům a syntezátorům nejsme někde na pomezí post-punku a new-wave, jestli to všechno vlastně není jen takový neortodoxní rock, ale ve výsledku je to minimálně za mě úplně jedno. I přes ten formální posun jsou to pořád Årabrot.

 

Do určité míry (je to můj odhad, tak to berte) vidím jako jedno z možných vysvětlení pojetí desky v osobě jejího producenta, kterým byl mnohými větry ošlehaný matador Alain Johannes. Jeho jméno si můžete spojit s Queens of the Stone Age, s Eagles of Death Metal, s Markem Laneganem a samozřejmě s Them Croocked Vultures ... a s velkou řadou dalších. Může to být jenom můj osobní dojem anebo náhoda, že mezi drzou písňovostí Of Darkness And Light a přístupem kapel, ve kterých figuruje Josh Homme a někde v zákulisí se skrývá právě Johannes, ale po pravdě na náhody moc nevěřím. Čímž ani náhodou neříkám, že by na tom bylo něco špatně, v případě této desky je tomu právě naopak.

 

Na jejím poslechu je naprosto úžasné především to, že už při prvním kontaktu s ní nabudete dojmu, že ji znáte odnepaměti. Skladby jsou napsány tím nepřirozenějším způsobem, v mnohém si je identifikujete s něčím, co už dávno znáte, nic vyloženě nového nebo podnětného nepřináší, ale díky pojetí a přístupu ústřední dvojice zní nějak jinak, svěže a neokoukaně. Místy mají až lehce hymnický charakter (Cathedral Light), místy jsou roztančené a rytmicky odvázané (elektronicky potemnělá Madness nebo You Cast Long Shadows – u ní si vzpomeňte na desku The Pale Emperor od Mansona), občas na to jdou tvrdě a odspoda (Fire) a jindy zase zavání pozdním letním odpolednem někde v kavárně (Swan Killer). Všechno tu najdete, všechno v jednom, a přitom bez násilného slepování, protože jistá výrazová nesourodost je pevně svázána jasně identifikovatelným a svébytným přístupem Årabrot.

 

V průběhu času se možná budete muset vyrovnat s tím, že se vám album rychle oposlouchá a přiznávám, že i tímhle obdobím jsem si prošel (deska je venku od října loňského roku). Rychlost, s jakou se vám od prvního poslechu uhnízdí v hlavě, může být důvodem k pocitu přesycení a k vynucené pauze, což nemusí být vůbec na škodu. Po čase jsem se s chutí vrátil a nebýt na můj vkus hodně zkomprimovaného zvuku, vracel bych se ještě častěji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky