Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Celý ten post punkový boom letí kolem jako splašený, sem tam se u mne zastaví a prohodíme spolu pár slov na téma dospívání v rytmu pracovních sobot a nostalgie celkově. Je to milé. Pro ty, kteří tohle zažili a mají někde v sobě kus nestrávené minulosti, kterou čas od času rádi vytáhnou, může mít tento typ kytarovky až blahodárné účinky. Třeba už tím, jak snadno může vyvolat typickou husinu na rukách. S italskou kapelou Soviet Soviet se to má velmi podobně. Dech kraje osmdesátek je hozen do současnosti a celé se to zase tváří jako neobvykle pojatá obyčejnost tehdejších časů, byť s pár inovacemi a touhou nebýt jen za vola a přehrávat staré pořádky. I když zrovna tohle je vážně diskutabilní, protože někdo v tom může vidět právě a jenom tohle přehrávání. Já dám ale víc na pravou vášeň a silně vyvinutý smysl pro tuhle muziku. Musí v tom být entuziasmus, obyčejná radost a pokora. A tohle všechno já u Soviet Soviet slyším.

A proč vytahuji podobnosti s Placebo? Jednoduše proto, že Andrea Giometti má velmi podobnou barvu hlasu jako Brian Molko, a je to jeden ze zásadních dojmů z poslechovek alba, které je samo o sobě hudebně od Placebo o něco dál, než by se mohlo zdát. Minimálně není tak středněproudé. Endless je prostě kytarovka. A to dost přímá a v rámci možností i ostrá. Není čas si hrát s efekty, zkoušet nějaké novotvary a hrát si na vizionáře. Vítězem je strohá síla, srdce na pravém místě zachmuřeného gothic floutka a kytara je nástrojem, který ovládá všechnu potřebnou atmosféru.

A co ta basa, vážně tak bagruje? Jo, je to tak, rozhodně je hodně masívní. Pokud budeme její zvuk brát jako bagrování, pak se samozřejmě nejedná o pole neorané, ale docela známou záležitost, která se hodí do krámu více kapelám. Opět nejde o nic složitého, nad ostatními nástroji je zkrátka vytažená, projevu kapely dominuje, ale zároveň to není nic na způsob rušení. Spíš má celou situaci na dohled a tohle velitelství jí docela sluší. Vlastně není nad to si hezky od podlahy zabasovat, ona to ta nostalgie v klidu pobere, s tím se přece počítá.

A jaké to nové album vlastně je? Endless je příjemná deska, to především. Nic zvláštního, ani okázale nestandardního se na ní sice neděje, ale to stejně nikdo nechce. Pobavit totiž umí. Takže proč ji nehodnotit pozitivně, když tomu v podstatě vůbec nic nebrání? Soviet Soviet se ve svém vyjadřování spokojí s málem, svým způsobem i málo předávají, ale tohle musí být vnímáno poněkud odlišným spektrem možností. Ty jsou omezené a v rámci těchto možností jde o zajímavou nahrávku, které nechybí smysl pro silné momenty a vyjít z jasně definované zprávy pro všechny temnější rockery s čistým štítem. Post punková poslechovka, která nejspíš nenadchne, ale zaručeně potěší. Tak bych viděl a slyšel tuhle trojku jižanů, kterým je dobře v nekonečném dešti pod okapem.