Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Arallu - The Demon From The Ancient World

AralluThe Demon From The Ancient World

Sorgh3.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Přes poměrně povedený obal (jinak booklet je hodně slabý odvar) mi deska leží na dně šuplíku a jen občas o ni zavadím okem. Ovšem ne každý musí být zklamaný.

Metal se hraje všude, mnohdy i ve velice bizarních zemích, kde bychom nějaké kacířství ani nehledali. Zaměříme-li se na Blízký Východ, tak konkrétně v Izraely zepár sebranek najdem. Vedle Melechesh či Orphaned Land se tady v černých závojích pohybuje vzteklé těleso Arallu, které je možná pro mnohé neznámou, avšak u jedné etablované tuzemské firmy vydaly svoji třetí desku nazvanou The Demon From The Ancient World. A tak v rámci poznávání cizích kultur jsem si ji jednou ve slabší chvilce objednal.

 

Arallu nás chtějí svým vlastním rouhačským způsobem seznámit s oblastí Blízkého Východu dob minulých, vyprávět starověké příběhy a zařadit se tak po bok dalších uskupení hledajících inspiraci v historii a mýtech starých civilizací. Jim to můžeme bez pochyb věřit, čerpají přece ze své vlastní historie.

 

Pln očekávání jsem tedy vložil disk do mechaniky, nadechl se a očekával věci příští. Jak sem se nadechl, tak jsem i vydechl. Žádný pocit. Nemohu říct, že bych byl přímo znechucen, ale bylo to zklamání. Již po prvních minutách mi bylo jasné, že takhle ne, pane Jouda, že tohle nebude moje parketa.

    

Syrový, primitivní black metal by mě možná oslovil v počátcích mého okouzlení metalem, kdy jsem poslouchal snad všechno, odkud se ozýval skřehot a včelíny. Kluci tady tvoří ve stylu, který bych  pasoval někam do začátku devadesátých let. Black ovlivněný starým dobrým thrashem, občas z toho zavanou Aura Noir, ale nic víc. Bubáci tomu šéfují, ženou bitevní vůz kalupem vpřed, jen místy dochází ke zpomalení a najde se i zepár zajímavých momentů. Zvuk ke mně proudí jakoby unikl z okýnka sousedovi garáže, kde se jeho ratolest zavřela s partou kamošů a ti se to teď chystají celýmu světu nandat. Takže kytary znějí jako struhadlo brambor v provozu, bicí typuju na sadu maminčiných kastrólů i s pekáčem na kachnu a nezachrání to ani občasné vložky jakýchsi rituálních bubínků.

 

Počítám, že se jedná o záměr skupiny natočit takovou desku. Nebude to neum, ale úmysl. Vždyť je spousta fanoušků milujících takovej chlívek. Mě ovšem toto snažení nechává chladným a při potřebě si trošku zasvinit uši bych dal přednost třeba našim Crux.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky