Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na Arbouretum jsem narazil náhodou v nedávné době. Pak jsem si poslechl aktuální desku, pak tu předchozí, pak zachytil informaci o brněnském koncertu a nakonec se na něj nedostal. A teď si říkám, že vedle těch ostatních kravin, co člověk občas napáchá, tahle patří k těm, na které se jen tak nezapomene.

Čtveřice chlapíků z Baltimoru na nové desce nepřichází s revolucí ani ve svém výrazu, ani v rámci rockové muziky; svůj výraz posouvají lehce, ubírají na psychedelickém výletování, sází na čistotu, rockovost a ladnost. A revoluci v rockové muzice snad už nečeká nikdo. To ovšem ani v nejmenším nebrání tomu, abych si album nevychutnal při každém poslechu, protože i špacír po kopcích kolem rodného města se dá užít se vším všudy i po dvaceti letech. Koukat skrz haluze na červené střechy dole pod kopcem je fajn pocit, jehož Menzelovská poetika se mi nikdy nepřejí. Mluvil tu někdo o moři a pyramidách? Jděte s tím k šípku! Prostota a jednoduchost mě mnohdy posadí na půlky mnohem jistěji než megalomanství a exotika. A nová deska Arbouretum je prostá. A taky jednoduchá. A taky si k ní klidně sednu na půlky a poslechnu v úplném klidu. Je to fajn pocit, ale to už jsem někde psal.

Všechno, co tuhle desku táhne vpřed, je svým způsobem nevýrazné a skromné. Snad kromě vytažené kytary a výborného zpěvu Dejva Heumanna, ale tím jen nahlodávám tu nevýraznost, skromnost zůstává. Ostatní krásu netřeba hledat nějak složitě, tahle deska je přímočará - nic neskrývá a na nic si nehraje. Zcela přístupně a srozumitelně servíruje jednu rockovku za druhou, táhne se jak letní podvečer, kdy slunce už tolik nepálí a nálada v partě je výborná. Jasně, bezstarostný úsměv a nesmrtelnost chrousta.

„Coming out of the fog“ zajímavě balancuje mezi zcela prostou rockovostí a psychedelickými dálavami. Meditace, chvíli v hranicích normality a chvíli výlet do jiných světů. „World Split Open“ mám nejraději, „Coming Out of the Fog“ vypínám, ale to v kontextu desky nehraje vůbec žádnou roli. Těžko odhadovat, jestli tahle parta chodí s Alem Cisnerosem na pivo, ale nedivil bych se. Při poslechu OM opouští duch tělo, u Arbouretum zůstává. Ale je to o fous.