Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archvile King - Aux heures désespérées

Archvile KingAux heures désespérées

Garmfrost19.2.2026
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé.

Před pár lety jsem se věnoval společnému albu Archvile King se Simulacre, nicméně jsem na ně totálně zapomněl. Dopsal jsem a nahrávku i obě kapely vypustil z hlavy. Nezůstalo tam nic. Kolega Jirka D. se rovněž rozepsal o prvotině À la ruine, kterou na jeho poměry pochválil. Opět šlo album mimo moje vědomí. Je jasné, že Baurus své nástroje skvěle ovládá, rozumí i zvukové stránce a snaží se rozvíjet. Na novém počinu Aux heures désespérées je tohle všechno znát a neposlouchá se špatně.

 

arcvhileking

 

Ve stylu Archvile King se dle popisu mísí thrash s blackem. Thrash je znát trochu v rytmice a občasné náladě. Aktuální tvář kapely je položena více v extrémních polohách a více než dřív šlape na pedál rychlostních otáček. Do zběsilého a ukřičeného metalového reje vstupují takové ty středověké nápěvy, u kterých mám dojem, že poslouchám dobové kancionály. Přitom se jedná o temnou fantasy, Baurus si libuje ve fikci a klasických blackových tématech. Někomu se můžou jevit jeho vize úsměvnými, avšak pevně věřím, že se najdou tací, kteří na jeho tvorbu přísahají. Alespoň jsem takový získal dojem, když jsem si snažil znovu něco o Archvile King zjistit. Já přísahat na Aux heures désespérées nebudu, ale ani ho nebudu kritizovat. Od dob splitka Baurus ušel dlouhou cestu.

 

Líbí se mi, že atmosféra i postupy současné tvorby jsou uhlazenější a místo thrashové obhroublosti se v blackovém reji objevuje coby koření dungeon synth s pseudohistorickou fantasy. Melodické linky jsou příjemné, byť poměrně syrové. Baurus zapracoval rovněž na svém hlasu, který je sice zaměnitelný, ale dobrý, ohebný a prostorový.

 

V atmosféře Aux heures désespérées lze vystopovat hymnické nadšení a takřka slavností výbuchy. Je škoda, že po pár skladbách se prvotní zápal unaví a vše začne splývat. Oživení dungeon vstupy nahrávce pomáhají, ale rytmická plochost vše sráží do průměru. Mám problém udržet pozornost během delší stopáže skladeb. Myslím si však, že taková Le carneval du roi des vers se svými sedmi minutami vyplněná pár takty a riffy je vyprázdněná. Sépulture je důkazem, že když se přidá pár nápadů, může být takřka osmiminutová kompozice mnohem zábavnější. Akustické vyhrávky, kterými dříve Baurus tolik hýřil a nyní šetří, jsou tím nejzajímavějším, co album nabízí. A právě v Sépulture jsou protiváhou obhroublé rubanici. Více takových ploch a byl bych spokojenější.

 

Předpokládám, že příznivce pořádných sypaček bude poslech Aux heures désespérées bavit hodně. Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé. Baurus dští jed, sípe, křičí a řve. Do tremolového inferna vpouští heavy vyhrávky a těmi vylepšuje celkový dojem. Archvile King nedrnká na moji strunu, ale vnímám velké nadšení a hudební zručnost po všech stranách. Z výše uvedeného se buď Aux heures désespérées širokým obloukem vyhněte nebo se do něj naopak v klidu pusťte a užijte si to.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 27.5.14 5:29

Chrome Division mají u mě problém, vím, co chtějí zahrát už několik taktů dopředu, ale to je ve stylu který produkují běžná věc. To co chtějí říct, jiní už řekli už dávno a kvalifikovaněji především za oceánem. Pokoušejí se o podobnou tvorbu jako třeba současní Adrenaline Mob, ale s barvitostí a rozmanitostí jsou na tom lépe zde recenzovaní Chrome Division. Na druhou stranu jim z hudby netryská energie tak samozřejmě a skladby mě nedokáží svým pro mě utlumeným drajvem rozpohybovat nad rámec normálu. Víc šťávy a ještě více se uvolnit, pak budou, Chrome Division směřovat k jádru hraného stylu. Chápu, že do toho chtějí vložit určité emoce a groove, ale tentokrát z toho necítím ani chuť ze hry. Odkroutit si šichtu a jít si dál po svém. Jižanství potažmo motorkářskou kapelu neslyším, spíše si potřebují ulevit od klád, které musejí tahat v domovských souborech. Světlé momentky se mi s Chrome Division ustalují, když se stoner rockuje v pomalejších zatěžkaných skladbách, které nemají jen povrchní cíle. Při poslechu celku putuji známou cestou, kde znám téměř všechny kameny u krajnice nazpaměť i z odvrácené strany. Další z dobrých desek, které z patrnosti brzy navždy vypadnou a ani si toho nevšimnu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky