Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mladá kapela Diligence si celkem nedávno prošla složitou stabilizací sestavy a nyní se posluchačům snaží dokázat, že se situace ustálila a dozrál čas pro touženou tvorbu brutálních sonetů. První vlaštovku v podobě singlu z roku 2012 letos následuje debutní EP pojmenované Amendment. Co přináší, čím nás ohromí?

V prvé řadě si užívám dojem, který ve mně vyvolává hezky ztvárněný obal. Sice mi uniká význam podivného svářeče na přední straně, ale co se týče grafiky - decentní kombinace tří barev (nechám na vás, jestli černou považujete za barvu) a solidního bookletu s texty - nejde být nespokojen. Je to skromné, elegantní a zkrátka pěkné. Hudba už s elegancí nic společného nemá.

Diligence přísahají na čistý deathmetal, v jehož vypreparované dutině tluče srdce zběsilým rytmem bez náznaku arytmie. A tady pro mě nastává snad největší problém desky. Rytmus, který se z desky hrne ven, je monolit. Jakoby jste nastavili metronom, jednou rychleji, jednou zvolna, ale ve výsledku stále stejně, úder za úderem. Bubny jsou strašně jednoduché, odmlátí svoji práci od začátku do konce jako robotu, bez špetky nějakého nápadu. Někdy si trošinku povyrazí, třeba se mi líbí pokus ve druhé skladbě, ale je to spíš jen takové nesmělé klepání, hlavně nikoho neprobudit. S takovým základem se těžko pracuje, rozehřátý kulomet v záběhu se nedá poslouchat moc dlouho a mladý kmínek atraktivity se brzo láme u své paty.

Úplně jiná liga je zpěv. Zvířecí growling, který vyvěrá z hrdla zpěvačky Daniely, je chorobně návykový a uši z něj mokvají jedna radost. Daniela s gustem vymetá hluboké rokle pekla, ale často a ráda sahá i k vyšším patrům lesního porostu, kde mi svým škrékáním připomíná čuňátka Isacaarum.

Ostatní už je standardně odvedená práce. Sem tam nápad, hodně použitého zboží a brzo prázdný krám. Nástroje solidárně spolupracují, spíš se drží pohromadě než že se chtěly rozkutálet po studiu. Díky rifům mají skladby pevnou strukturu a ani jednou jsem na ploše dvaceti minut nepocítil touhu po mapě, tak snadná je orientace v terénu. Z těch zajímavějších momentů stojí za zmínku závěrečná skladba Withering Lethargy, která se pokouší chytit za šos melodickou inspiraci a vnáší do šedého rytmu odlišné tóny. Jinak by bylo marností čekat něco vyloženě objevného, k průkopnické víře chybí ta správná bible. Ale všechno se teprve rozjíždí a v tuto chvíli stačí vědět, že Diligence ukotvili sestavu a natočili životaschopný matroš. Uvidíme, jak to půjde dál.