Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Archvile King - Aux heures désespérées

Archvile KingAux heures désespérées

Garmfrost19.2.2026
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé.

Před pár lety jsem se věnoval společnému albu Archvile King se Simulacre, nicméně jsem na ně totálně zapomněl. Dopsal jsem a nahrávku i obě kapely vypustil z hlavy. Nezůstalo tam nic. Kolega Jirka D. se rovněž rozepsal o prvotině À la ruine, kterou na jeho poměry pochválil. Opět šlo album mimo moje vědomí. Je jasné, že Baurus své nástroje skvěle ovládá, rozumí i zvukové stránce a snaží se rozvíjet. Na novém počinu Aux heures désespérées je tohle všechno znát a neposlouchá se špatně.

 

arcvhileking

 

Ve stylu Archvile King se dle popisu mísí thrash s blackem. Thrash je znát trochu v rytmice a občasné náladě. Aktuální tvář kapely je položena více v extrémních polohách a více než dřív šlape na pedál rychlostních otáček. Do zběsilého a ukřičeného metalového reje vstupují takové ty středověké nápěvy, u kterých mám dojem, že poslouchám dobové kancionály. Přitom se jedná o temnou fantasy, Baurus si libuje ve fikci a klasických blackových tématech. Někomu se můžou jevit jeho vize úsměvnými, avšak pevně věřím, že se najdou tací, kteří na jeho tvorbu přísahají. Alespoň jsem takový získal dojem, když jsem si snažil znovu něco o Archvile King zjistit. Já přísahat na Aux heures désespérées nebudu, ale ani ho nebudu kritizovat. Od dob splitka Baurus ušel dlouhou cestu.

 

Líbí se mi, že atmosféra i postupy současné tvorby jsou uhlazenější a místo thrashové obhroublosti se v blackovém reji objevuje coby koření dungeon synth s pseudohistorickou fantasy. Melodické linky jsou příjemné, byť poměrně syrové. Baurus zapracoval rovněž na svém hlasu, který je sice zaměnitelný, ale dobrý, ohebný a prostorový.

 

V atmosféře Aux heures désespérées lze vystopovat hymnické nadšení a takřka slavností výbuchy. Je škoda, že po pár skladbách se prvotní zápal unaví a vše začne splývat. Oživení dungeon vstupy nahrávce pomáhají, ale rytmická plochost vše sráží do průměru. Mám problém udržet pozornost během delší stopáže skladeb. Myslím si však, že taková Le carneval du roi des vers se svými sedmi minutami vyplněná pár takty a riffy je vyprázdněná. Sépulture je důkazem, že když se přidá pár nápadů, může být takřka osmiminutová kompozice mnohem zábavnější. Akustické vyhrávky, kterými dříve Baurus tolik hýřil a nyní šetří, jsou tím nejzajímavějším, co album nabízí. A právě v Sépulture jsou protiváhou obhroublé rubanici. Více takových ploch a byl bych spokojenější.

 

Předpokládám, že příznivce pořádných sypaček bude poslech Aux heures désespérées bavit hodně. Rychlý a hodně melodický black metal Archvile King je dominantní a album poměrně celistvé. Baurus dští jed, sípe, křičí a řve. Do tremolového inferna vpouští heavy vyhrávky a těmi vylepšuje celkový dojem. Archvile King nedrnká na moji strunu, ale vnímám velké nadšení a hudební zručnost po všech stranách. Z výše uvedeného se buď Aux heures désespérées širokým obloukem vyhněte nebo se do něj naopak v klidu pusťte a užijte si to.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky