Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O anonymní blackmetalové těleso Arnaut Pavle jsem poprvé zavadil díky labelu Mystískaos, pod jehož křídly vyšel debut. Tenkrát jsem hledal spíš košatější a méně stravitelná alba, přímočarost těchto Finů ovšem vypudila tyhle myšlenky z hlavy. Ta pak fungovala na jednoduché povely - nestát, nekoukat, pařit. A hlavně nic neřešit a prát jen velmi špinavé prádlo. Jako nejjednodušší bude nazvat tuhle vampýrskou surovost coby následovníka nejlepších roků Darkthrone.

To je bez debat. Komu se tedy zastesklo po deskách jako Transilvanian Hunger nebo Under a Funeral Moon a připadá mu současnost norských strýců příliš zahleděná do heavy starobylosti, možná pookřeje právě s poslechem desek Arnaut Pavle. Vedle této silné náklonnosti přidejme kus punkové rebelie posypané black-thrashovými ozvěnami starých pardálů typu raných Sodom. Zapomínat nemůžeme ani na temnou upírskou tématiku. Právě v ní je položen základ špinavé noční produkce Arnaut Pavle. Taky samotné jméno kapely s tím úzce souvisí. To si vybrala po srbském hajdukovi, jenž se po své smrti údajně stal upírem. Zkontrolujte tedy stav potravin, jestli nechybí česnek.

Arnaut Pavle lze odbýt pro jejich značně neoriginální pojetí, anebo jim vzdát hold jako mistrům řemesla. Jejich včelí žihadla bodají stejně neúprosně jako u zásadních alb zásadních kapel. Finové vládnou citem pro tento typ zla, z jejich strun lítají třísky, kemry a chladné zacházení vůbec. Představit si šíleného knížepána jak korzuje polesím a lačný po krvi hledá další nevinnou oběť, to taky není zrovna těžké. Primitivní zvířecí pud v těle člověka je probuzen. Já na tahle srovnání v tomto směru moc nedám. Jasně, člověk to zná, slyšel, porovnává, ale důležité je, že to prostě znovu chce. Žádá si novou dávku blackové špíny. Arnaut Pavle navíc umí. Nejedou jen bezhlavě do úplného vypnutí jakýchkoliv citů. Počínají si zkušeně. Mění tempa, od ultrarychlých vyhlazováků směřují do stínu skal, kde odpočívají a dají vyniknout melodiím. Jako například ve skladbách With Sulphur Carriage nebo Final Descent. Druhá jmenovaná má až doomové tempo a chladným dohledem pozoruje situaci po a před dalším pustošením. To nejbližší nastane v druhé polovině skladby samotné. Z houpavého přemítání se přechází do útoku.

Mám rád, jakým způsobem umí Arnaut Pavle měnit výraz, aby přitom zůstali pořád animální a krvelační. Vedle otvíráku Come Curses, což je klon Darkthrone jak prase, si poslechněte takovou Judgement from Below, kterou vede úžasná kytarová melodie. Ano, tahle kapela vykrádá staré hroby, ale kosti z nich vytažené tvoří jen dobrý základ pro další noční výstřelky, kterými se Arnaut Pavle umí dokrmit. Jejich bestialita je tvárná a chorobnost prorostlá. Transylvanian Glare je dobrá deska. Práce, ke které se člověk musí vracet, protože ví, že dostane kvalitu ve spojení s klasikou. Zlo v podání Arnaut Pavle je zručné, konstruktivní a kytara vyloženě excelentní. Na druhou stranu vokál je spíš průměr a není to on, kdo tuhle káru táhne. V závěru alba dá kapela opět znát, že melodie a sólíčka ji v zajetí studené noci nejsou cizí. A o tom to je, to na mě působí. Odbýt Arnaut Pavle jednou nálepkou by bylo až moc snadné. Tahle kapela má svůj zvrácený šarm.