Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
ASC - Realm Of The Infinite

ASCRealm Of The Infinite

Ruadek26.10.2020
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Fiio X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Lahůdková pochoutka z mléčného baru, smrdící mazivem, odpudivého vzhledu. Neupejpal bych se, buďte za to rádi, nic jiného dnes stejně nedostanete.

ASC (aka James Clements) je tvůrcem, který je schopen vydat několik děl za rok, jeho hyperaktivita je obdivuhodná. Vlastní label Auxiliary, skládá temné, až industriální věci a zároveň velmi rád v kontrastu proniká do space ambientu. Realm Of The Infinite z minulého roku je tou agresivnější částí jeho tvorby a zároveň i tou nejtemnější. Je to industriální esence jeho osobnosti, která stejně jako drtí, tak i nutí k soustředění.

 

S rozjezdem v podobě Nocturne se začnete docela chytat, protože je čeho. Základ je sice temný, rytmika a její okolí se zdají být na krok od syrových hukotů, ale tvůrce je k tomu zatím nepustí. Deska začíná přemýšlivě, navozuje atmosféru. Melodické linky se proplétají, nádrž velkého stroje ve stínu kosmického prostoru se teprve naplňuje. Já ze zkušenosti s díly jako Zone Of Avoidance z roku 2017 ale vím, že možné je všechno. Že ASC nutí jak k přemýšlení a dusí hutnou atmosférou, tak umí i pálit ostrými.

 

Jak vlastně popsat styl dnes recenzované desky? Zavání to hrátkami s techno postupy, ale tak jednoduché to zase nebude. Tohle není kulomet, tady se kladou pasti. Otírá se to o vesmírnou hmotu, prach, částice. Zavání to olejem a drží se to strojových rytmů na bázi promyšlenosti skvělých děl IDM scény. Za ručičku se to chytí s industriálem, tím prapůvodním, který ještě dělaly ikony žánru.

 

 

S nástupem druhé Nautilus už poznáte, že tohle bude hustá palba. Na dobré aparatuře to rozduní zdivo, až se drolí sousedům zuby. ASC taví nemilosrdně, přesto se okolo tvrdých rytmů ovíjí atmosféra odkudsi ze zavřené cely. Takhle pojaté elektronické skladby mám rád. Velké, neustále se měnící, pokud bych ořezal rytmiku, zůstane působivý space ambient. Tady se ale řeže jinak, do živého, až stříká horký olej z pístů do všech stran.

 

 

Postupem času zjistíte, v čem je kouzlo desek od ASC. Umí vytvořit atmosféru, kterou člověka pohltí. Občas doslova rozcupuje. Někdy totiž chce vyprávět a jindy se vám dostat do hlavy a tam to pořádně roztočit. Trochu přiškvařit industriálním tlakem jako ve čtvrté Perpetuation, i přes její nevinný začátek. ASC neskládá hřejivé labutí písně, ale ódy na vesmírné pusto a chlad. Se vší tou krásou žhavých hvězd, explodujících supernov, které pak požírají veškerou hmotu okolo sebe. Ovšem, sežerou s tím i veškeré světlo, ale zároveň vytvoří nový život a obohatí vesmír o těžké prvky.

 

Není třeba se o desce Realm Of The Infinite nějak složitě rozepisovat, její organická činnost s pozitivním vlivem na sluchovody mluví za vše. Musíte být ale tak trochu magoři do temné elektronické scény a ve svých znalostech neskončit jen u největších jmen. Milovníci jdou do hloubky a ASC je důkazem, že je co hledat a co tím nacházet.

 

 

Zvukově je deska obstojné industriálně chladné peklo. Zvuk industial – techna tomu sedí jako hnec na zadel, krásně to perlí třeba na sedmé Turbulence. Analogové zvuky, střídavě oblačno okolo, rytmikou hnaný pochod hvězdné pěchoty.

 

 

Vedle ASC bych příznivcům doporučil určitě oblíbence pod uměleckým jménem Sam KDC. Především desku z tohoto roku Temperance. Podobně dobrý hukot, o něco vynalézavější a pestřejší rytmy, o něco více „mešuge“ atmosféra jak z vlhkých snů Lázeňského Šviháka. Stále jsme ale v techno – industrialu, ani o králičí bobek vedle.

 

ASC nadále překvapuje, chrlí jednu věc za druhou a kooperuje třeba zrovna s druhým zmíněným jménem. Tento rok jim vyšla společná ambientní deska A Restless Mind, zkoumající lidskou mysl. Tak jděte do toho, pokud to ovšem ustojíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky