Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za nově vzniklou americkou industriální formací Ash Prison stojí trojka ostřílená z jiných projektů. Matt Auxier se jinak naplno prezentuje v hustě elektronických 6th Circle, jejichž poslední album The Idle Construct jsem loni poměrně často sjížděl. Na této nahrávce je Mattovi po ruce také jeho starý přítel J. Thompson a společně dali vzpomenout na výraz zásadních kapel jako Skinny Puppy nebo Front Line Assembly. A v současnosti si vyhoví i u Ash Prison. Třetím do party je zpěvák M. Alagna působící například v Abstracter, Somnolent a Isolant. Do Ash Prison pánové přinesli své zkušenosti, aby spustili špinavý, temný a punkem řízlý industrial metal. Odcizený materiál, kterému nedominují velké ocelové konstrukce, ale stará zaflusaná dílna, kde je zem plná olejových skvrn. V odkazu kapely najdeme kus starých Ministry, ale klidně taky Slayer, Motorhead, anebo death industrial a post punkové motivy, které všechen ten studený randál spojují.

Future Torn je jako debutová práce kapely směsí špíny, tmy a husté kabeláže bez příkras. Chuť pustošit a proměnit dílnu v chorý mechanismus utrpení vítězí. Ash Prison se uvádí do systému podzemních industriálních chodeb jako přimočará, vzteklá, robotická úderka. Klikající ovladačem do spodních pater metalu a punku a vynášející do hnusné strojovny stejně hnusný kytarový bigbít plný poklesků. Ash Prison při tomto nastavení také občas vyvolají vlivy známějších jmen. Jako například v songu Exsanguinate, ze kterého kromě toho pitomého kytarového sólíčka cítím zcela zřetelně pach Corrections House, a nahustěné riffy ve Voidhead mi zase skrytě evokují skladbu Aftermath od Strapping Young Lad, akorát jako by se zataženou ručkou.

Ash Prison nevymýšlí a jdou si nejkratší cestou za svým ocelovým bordelem na pracovišti, které hrdě ovládají. Dilema posluchače nastává ve chvíli, kdy mu deska prolétne (doslova, půlhodina stačí) před očima a on má už od prvního poslechu dost zachyceno. Ty následující nabourají původní představu o strojnické temnotě, ve které je kladen důraz na strohé mechanické hnusáctví, jen velmi zlehka. Ash Prison hrají primitivní industrial s jasnými základy, žádné progresivní hledání v záhybech daného soundu. Nelze očekávat nic jiného než klasiku stylu, probleskující známé postupy smíchané s vlastní kreativitou.

Nahrávka pak naráží na své logické limity po stránce charismatu. Je to takové dobré opakování, které se umí rozhýbat, ale nic velkého sebou nepřináší. Užívám si rytmičtější a nakoplejší skladby, album v sobě má potřebnou energii, nestagnuje. Jednotlivé motivy umí vhodně prostřídat a nakumulovat v sobě tlak, napětí a temný chtíč. Future Torn je solidní a kompaktní deska na způsob rypadla. Zaneseného, přímého a taky často slyšeného. To má samo o sobě sílu, kterou uplatňuje, ale jeho terénní úprava je až moc čitelná. Každopádně se raduji z toho, že se zaoceánská industriální komunita velmi zajímavě narůstá. Kapely jako Hold Me Down, Black Magnet, 6th Circle nebo surovost jménem Uranium mají co říct a jejich příspěvky nejsou jen varovnými výstřely do vzduchu. Tahle nová vlna ocelárenství se silně hlásí o slovo. A Ash Prison k nim také patří. I když mě svým debutovým albem zrovna nepřesvědčili a ještě si počkám, jak se budou věci dál vyvíjet. Future Torn je slušná industriální hmota, která nezabíjí. Existence zaznamenána, budoucnost očekávána.