|
|
||||||||||
Filosofický a duchovní směr Umbrtka, zrozený v Plzni, už dávno není jen o uctívání špíny, disciplíny splínu a skartokratického státního zřízení. Vážnost se posunula do dalších rozměrů. Expresionistické vyznění současna je pohledem nazpět i příslibem budoucnosti. V dešti mech čerpá z pamětí protagonistů a hlavních Umbrtčích věrozvěstů. Autoři nostalgicky tlučou na notu melancholie zastoupenou především v lyrické oblasti alba. Ta hudební je výrazně jiná a přiznám se, že mne v první chvíli i zaskočila. Od Umbrtky lze očekávat vcelku cokoliv, takže prostory k údivu nechme stranou. Kapela je totiž značně nevyzpytatelná a každý její krok je vzrušující dobrodružství.
Ale stejně… přiznejme si, kdo by čekal ryze elektronické album, bez odkazů na metalovou, potažmo rockovou hudbu? Já teda ne. O to jsem byl překvapenější, a abych pravdu řekl, úsměv jsem na tváři neměl. Ne, že bych byl z náplně zklamaný, spíše jde o to, že ta hudba jako taková moc příjemných pocitů nevykouzlí. Jak už jsem zmínil v úvodu, jde o tklivé nostalgické šátrání v mysli jednotlivých autorů a vzpomínání na řekněme obyčejnější elektronickou hudbu. Jistotou odkazující na blackmetalové názvosloví je dozajista využití vokálů, které jsou hrubé, střídající se v barvě, zkrátka typicky Umbrtkovské. Vzniká tak zvláštní kontrast s obskurním a věru bizarním výrazem a o to tvrdší oříšek pro mne aktuální nahrávka je. Trávil jsem s ní spousty času, abych se s ní ztotožnil...
Blízkým tématem mi byly texty a grafická stylizace, do těchto podob jsem se dostal okamžitě. Ještě před zpuštěním desky jsem měl dobré pocity a črtal jsem si skicy, co asi tak čekat. Všechno špatně, zmuchláno, zadupáno, zlikvidováno. Čelist zůstala otevřena na dobrých deset minut, než mi skutečně došlo, že to pánové myslí vážně a že se kytary opravdu nedočkám. Hudba je tedy lehký ambient s chmurným a vpravdě melancholickým vyzněním, ale to jen opakuji již několikrát řečené. Tempo je klidné, žádná divočina ani nečekaná překvápka. Přesto od hudby čekejte neslyšené, ačkoliv náznaky tu byly v podobě experimentu Kraftvarg nebo celý Kovový háj.
Hudba sama o sobě by neměla, dle mého soudu, takový účinek, kdyby nebyla opatřena stylovými texty. Lehká dekadence, jemné úšklebky. Každému, co jeho jest. Morbivod vzpomíná na Blovice a přikládá do bookletu i pár fotografií podávajících svědectví o tom, jak ve starém opuštěném domě stále dýchá duch estetična doby, kdy byl vystavěn. Ostatně tohoto tématu jsme se před časem dotkli v rozhovoru. Well se pozastavuje nad betonovými strážci hranic – řopíky. Strastinen ve své nedostižné pábitelské mysli zavdává k několika možným výkladům jeho textů, nejinak tomu je i s jeho obrazy. Tady nestačí popis jedné persony, zde je prostor pro fantazii posluchače. Drobný šok a poťouchlost vidím jednoznačně ve skladbě Zóna lásky, kde čistý uhlazený chlapcův zevnějšek nečiní překážku, jen tu prostě je, neboť zóna lásky je otevřena všem. Je zde možná malý rozpor, jelikož ve starších albech najdeme jasné pohrdání vším čistým a vyžehleným; alespoň je vidět, že Umbrtka není toliko nepřátelským bohem.
Teď to celé spojme a dostaneme materiál citlivých rozměrů a přesto odtažitého charakteru. Odstup je nutný, rozhodně nečekejte, že vás dílo přivine do náruče jako kojná. V dešti mech zní snad i romanticky, jenže sahněte si na něj - je mokrý, lepkavý a čpí hnilobou mikroorganismů a hub. Tvrdá realita a smutné rozuzlení.
Umbrtka udělala něco, co jsem nečekal a líbí se mi to. Umbrtka se zaobírá tematy, které jsou mi blízké, kterým se snažím co nejvíce rozumět, a to se mi taky líbí. Umbrtka působí svědomitě a pánové jsou to s jistým nadhledem, což se mi rovněž líbí. Není to metal, není to ale podlézavý popík. Je to něco, co se líbí i hnusí – je to Umbrtka, je to bůh! Jaká deska z naší letošní tuzemské sklizně mne dokázala takto svázat, odrovnat, profackovat a překvapit? Odpověď je: žádná. Umbrtka budiž králem, V dešti mech jest dílo skvostných hodnot. Nemám, co bych vytkl. I taková třešnička jako je foto kapely v inlay obálce pod CD. Autoři sedí kolem stolu, na němž jsou rekvizity odkazující na kouzelnou minulost, ať už to jsou kazety Burzum, Darkthrone, Unholy, nebo Marduk, předchozí album Umbrtky, litry rumu i vodky a další drobnosti. Minimalismus, expresionismus, les, historie, nostalgie, poezie, genialita.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Werewolf Productions
Vydáno:Listopad 2014
Žánr:electronica
Morbivod - zpěv, elektronika
Strastinen - zpěv, elektronika
Well - zpěv, elektronika
Karl - zpěv, elektronika
1. Červenec
2. Hvězdárna
3. Bunkr
4. Blowitz
5. Ondra nic
6. Zóna lásky
7. Poezie
8. První les
Umbrtka
Hlavní stroj
Umbrtka
Přesazování strejců
Umbrtka
Komíny smrti
Master's Hammer + Umbrtka
7.10.17, Brno, Fléda
Marked As An Enemy
Crossroads (EP)
John Frusciante
To Record Only Water For Ten Days
Triode
Atrium (EP)
Greenleaf
Rise Above The Meadow
Wastage
Slave to the System
Consummation
The Great Solar Hunter
Disillusion
Gloria
Finská kapela Vorna, hrající melodický metal na pomezí pagan / black / folk, vydá v dubnu na Lifeforce Records svou čtvrtou řadovku Aamunkoi, z níž si...
25.1.2023Z nadcházejícího alba Apocalypse finských klasiků žánru Rotten Sound byl zveřejněn singl a videoklip v jednom, skladba Suburban Bliss. K dispozici ZDE...
25.1.2023Festival Muziq bude novou hudební akcí na domácí scéně, která si klade za cíl zvýšit povědomí o nových, progresivních a zajímavých projektech, kapelác...
24.1.2023Letošní soupiska již šestého ročníku Husman Festu hlásí hotovo. 15. července se tak v Tachově na jednom pódiu prostřídají Depresy, Pandemia, Scabbard,...
22.1.2023Na 3. března je naplánováno (pouze digitální) vydání best of alba Kekal. Jeho název zní Eternitarian a na ploše 3 hodin čekejme 31 skladeb coby průřez...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.