Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ash Prison - Future Torn

Ash PrisonFuture Torn

Victimer16.10.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: První album Ash Prison je slušná industriální hmota, která nezabíjí. Existence zaznamenána, budoucnost očekávána.

Za nově vzniklou americkou industriální formací Ash Prison stojí trojka ostřílená z jiných projektů. Matt Auxier se jinak naplno prezentuje v hustě elektronických 6th Circle, jejichž poslední album The Idle Construct jsem loni poměrně často sjížděl. Na této nahrávce je Mattovi po ruce také jeho starý přítel J. Thompson a společně dali vzpomenout na výraz zásadních kapel jako Skinny Puppy nebo Front Line Assembly. A v současnosti si vyhoví i u Ash Prison. Třetím do party je zpěvák M. Alagna působící například v Abstracter, Somnolent a Isolant. Do Ash Prison pánové přinesli své zkušenosti, aby spustili špinavý, temný a punkem řízlý industrial metal. Odcizený materiál, kterému nedominují velké ocelové konstrukce, ale stará zaflusaná dílna, kde je zem plná olejových skvrn. V odkazu kapely najdeme kus starých Ministry, ale klidně taky Slayer, Motorhead, anebo death industrial a post punkové motivy, které všechen ten studený randál spojují.


Future Torn je jako debutová práce kapely směsí špíny, tmy a husté kabeláže bez příkras. Chuť pustošit a proměnit dílnu v chorý mechanismus utrpení vítězí. Ash Prison se uvádí do systému podzemních industriálních chodeb jako přimočará, vzteklá, robotická úderka. Klikající ovladačem do spodních pater metalu a punku a vynášející do hnusné strojovny stejně hnusný kytarový bigbít plný poklesků. Ash Prison při tomto nastavení také občas vyvolají vlivy známějších jmen. Jako například v songu Exsanguinate, ze kterého kromě toho pitomého kytarového sólíčka cítím zcela zřetelně pach Corrections House, a nahustěné riffy ve Voidhead mi zase skrytě evokují skladbu Aftermath od Strapping Young Lad, akorát jako by se zataženou ručkou.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/ash%20prison%20band.png


Ash Prison nevymýšlí a jdou si nejkratší cestou za svým ocelovým bordelem na pracovišti, které hrdě ovládají. Dilema posluchače nastává ve chvíli, kdy mu deska prolétne (doslova, půlhodina stačí) před očima a on má už od prvního poslechu dost zachyceno. Ty následující nabourají původní představu o strojnické temnotě, ve které je kladen důraz na strohé mechanické hnusáctví, jen velmi zlehka. Ash Prison hrají primitivní industrial s jasnými základy, žádné progresivní hledání v záhybech daného soundu. Nelze očekávat nic jiného než klasiku stylu, probleskující známé postupy smíchané s vlastní kreativitou.


Nahrávka pak naráží na své logické limity po stránce charismatu. Je to takové dobré opakování, které se umí rozhýbat, ale nic velkého sebou nepřináší. Užívám si rytmičtější a nakoplejší skladby, album v sobě má potřebnou energii, nestagnuje. Jednotlivé motivy umí vhodně prostřídat a nakumulovat v sobě tlak, napětí a temný chtíč. Future Torn je solidní a kompaktní deska na způsob rypadla. Zaneseného, přímého a taky často slyšeného. To má samo o sobě sílu, kterou uplatňuje, ale jeho terénní úprava je až moc čitelná. Každopádně se raduji z toho, že se zaoceánská industriální komunita velmi zajímavě narůstá. Kapely jako Hold Me Down, Black Magnet, 6th Circle nebo surovost jménem Uranium mají co říct a jejich příspěvky nejsou jen varovnými výstřely do vzduchu. Tahle nová vlna ocelárenství se silně hlásí o slovo. A Ash Prison k nim také patří. I když mě svým debutovým albem zrovna nepřesvědčili a ještě si počkám, jak se budou věci dál vyvíjet. Future Torn je slušná industriální hmota, která nezabíjí. Existence zaznamenána, budoucnost očekávána.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 12.8.23 16:24

U mě deska časem roste, ale některé skladby mi zatím nejdou pod fousy. První dva kusy jsou diktát a tam podléhám stejně jako u třetí, která mi (fakt že jo) připomíná Cypress Hill, ale v tom nejlepším. Permission výborná, Lazarus Leper zase ne. Dojmy se mi trochu houpou, ale celkově jsem vlastně spokojen. Král industrial metalu může být jenom jeden.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky