Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Astronoid - Air

AstronoidAir

Symptom31.8.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Debut, který vzbudil rozruch, si hned ze startu vysloužil tituly typu "instantní klasika" a vše nasvědčuje tomu, že zaslouženě.

Není až tak běžná věc, že by se kapela na první desce ještě nehledala a rovnou zasadila zdrcující ránu metalové obci. Pominu-li předehry November (EP, 2012), Stargazer (EP, 2013) a Only Shallow (singl, 2012) na rozehřátí, dal by se nástup Astronoid, po vydání první dlouhohrající desky, přirovnat k blesku z čistého nebe. Jádro kapely, kytarista Brett Boland a baskytarista Daniel Schwartz, inspirované interprety jako Ihsahn, Emperor či Devin Townsend, definovalo svůj vlastní žánr, dnes známý jako dream-trash. Kam až může mix metalových subžánrů s progresivním rockem a nebesky čistým vokálem zajít, si povíme na dalších řádcích.

 

První tóny jedničky Incandescent, jemné jako přímořský vánek, po minutovém stoupání vzhůru, naberou na síle, udeří nečekaně a naplno… Ve zkratce řečeno je hudba mladých amerických talentů prosycena dobrou náladou, což ve spojení s přívalovými přeháňkami blastbeatů, dvojšlapky na basovém bubnu a kytarových včelínů není zrovna metalový standard. V kontextu alba hraje inspirace černým kovem sice hlavní, ale ne dominantní roli. Astronoid berou to nejlepší ze západní vlny postmoderny ve stylu Deafheaven a jim podobných, přimíchávají další elementy klasického i moderního metalu a hrají zcela podle svých pravidel.

 

Hudba prostá hrubých vokálů si zakládá na těch čistých v poloze, za kterou by se nemusel stydět ani Stéphane "Neige" Paut, mozek a hlas francouzských Alcest. Zpěv se odehrává v rovině umírněného heavy metalu a k různorodosti přispívá jen osmá Obsolete s hlasem modulovaným do podoby robota z budoucnosti. Kompaktní vyznění nahrávky je tak dokonalé, že mám problém s orientací na cestě poslechem. Jednolitost zvuku, na jednu stranu žádaná, trochu šlape po potenciálu některých zemitějších riffů. Matt St. Jean v sedle bicí soupravy předvádí hru ve velkém stylu, plnou činelů, virblu a kopáků, při které nezbývá moc prostoru na kouzlo minimalismu. Cukrem nadopované blackové riffy žijí vlastním životem, tlačí do popředí progresivitu a melodickou sólovou kytaru.

 

Poučená veřejnost ocení skladatelskou a hráčskou zdatnost, bohatost kompozic z pohledu vrstevnatosti a herní techniky by mohla trknout i laiky. Vzato kolem a kolem u mě deska vzbudila nejprve zvědavost, pak i zájem dozvědět se víc, ale k vrcholu blaha jsem se přes veškeré to kytarové vzrušení nedostal. Senzace kolem kapely a dobré přijetí kritiky jsou zasloužené a bez další debaty souhlasím. V dalších vývojových fázích kapely bych ocenil více dramatičnosti na úkor sólových vychytávek a trochu toho důrazu na nižší zvukové rejstříky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 31.8.20 8:10odpovědět

Ano, po nějakých 4 letech poslouchání bych došel ke stejnému závěru. Fakt mě na tom baví ta uhlazenost, přesto, jakej je to občas náhul. Ještě stále jsem se nedostal k desce z minulého roku, což díky tomuto připomenutí, napravuji. 70%

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky