Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Astrosaur - Fade In // Space Out

AstrosaurFade In // Space Out

Sorgh9.8.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Zanedlouho vyjde nové album, ale s kapelou jsme na našich stránkách ještě neměli tu čest. Podívejme se proto na debut starý dva roky. Uděláme si tak obrázek, o co jde a někdo se třeba začne těšit na konec září.

Mluvím o norské kapele Astrosaur, která mě svým prvním albem přibila k zemi. Tohle trio hudebníků, z nichž kytaristu Eirika někdo pozná coby hosta na deskách Ihsahna a Leprous, zničehonic zazářilo jako kometa na vyprahlé šedi oblohy a způsobilo nejeden z mých hudebních orgasmů. Nejsem kdovíjakým příznivcem post-metalových, neosobních nahrávek, ze kterých čiší chladná dokonalost, ale tohle byl zkrátka požitek. Snad proto, že nejde jen o post-metal, ale nahrávka v sobě kloubí celou řadu stylů. Někdy se samozřejmě neubrání zmiňovaným rysům, které ji staví za ostnatý plot pochopení, ale jindy je naopak rockově přívětivá, zemitá, nebo étericky jemná.

 

Album se zvláštním názvem Fade In / Space Out nedává moc prostoru k představám. Jisté je, že album žije v post-metalovém světě instrumentálních orgií a jako takové by bylo jedním z řady, ke kterému si najdou cestu jen takhle naladěné duše. Fade In / Space Out však roste výš, než mohlo být zamýšleno a tvoří vlastní obraz toho, jak ohromit muzikální originalitou. Při popisu by se daly a měly použít i další termíny jako progresivní metal, math-rock nebo i jazz, které smíchané dohromady v jednom kotlíku tvoří unikátní a sourodou muzikální avantýru napříč žánry.


Celou nahrávku žene vpřed výrazný rytmus, kterému podléhají podladěné kytarové brusky a dávají tlumeným, dutým bicím za pravdu. Zpěvem jako zbytečným přívěskem by Astrosaur nedokázali zaujmout víc, než se jim to podařilo v této podobě. Srdce čistě instrumentální nahrávky tluče v dunivých rytmech a podladěném soundu, který je pravidelně střídán klidnými tůněmi interního přemítání. Tak je tomu v typické úvodní skladbě Necronauts, kde vás zprvu uhrane zkoumavý krok, kterým jsou odměřovány první metry hudební cesty. Podmanivý, hutný motiv přede v progresivní náladě, až se zvolna vytratí do tichého rozjímání neseného akustickou kytarou a tichým kvílením elektrických impulzů. Post-metalová noblesa par excelance, která zapovídá nudu hned v zárodku včasnou změnou motivu. Jen těžko se dá předvídat, kam to kapela střihne v příštích minutách. Následující skladby nabízejí všehochuť v přívětivě navazujících etapách. Jednou je to hezky od podlahy hraný bigbít, který je návykovou záležitostí a vybízí k činnosti. Z něj se jako šnečí tykadla vysouvají  zkoumavé riffy, ve kterých se leskne novátorský duch plný progresivní energie. Za zavřenýma očima tryskají jakési aury, které hasnou ve zpomalené pasáži důrazného rifování. Trošku monotónní, ale tady je to osvěžující uprostřed té kypící živelnosti.

 

Skladby patří k těm delším, než bývá pravidlem, ono taky celé album mající délku 45 minut obsahuje pouhých pět položek. Ty však nabízí takové množství hudebních kapitol, že jakékoliv počty ztrácí smysl. Tohle album je instrumentální mastrštyk, který by mohl oslovit i sveřepé vyznavače zpěvu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky