|
|
||||||||||
Okolnosti a informace do sebe občas zapadají až s postupem času a to, že tahle mladá finská kapela spojila v roce 2018 síly se svými krajany Besra na společném splitku, jsem si dohledal až při shromažďování podkladů k aktuální recenzi. Besra jsem svého času zachytil, poslechl a s pocity módně zabaleného nic zase odložil. Atlases jsem zaregistroval až později a pravdě se blíží spíš to, že docela nedávno, kdy se ke mně dostala jejich první deska Haar z roku 2019. Moje pocity z ní by se daly jednoduše shrnout tak, že kapela ještě trochu hledá sama sebe a zkouší do nějakého logického celku poskládat všechny možné vlivy a postupy, které jí připadají odpovídající jejímu naturelu.
Snad by stálo zato hned v úvodu prozradit, že muzika Atlases zapadá do post-metalového žánru, což chápu, že dokáže být strašně široký pojem, do něhož se schová všelicos. V jejich případě by se o žánrovém rozletu a docela okatě přiznávaných inspiracích dalo psát dlouho a poměrně obsáhle, což by v konečném důsledku nemuselo pro kapelu vypadat úplně lichotivě. Jestli je něco hodně slyšet, tak docela zajímavý mix houpavé rytmiky KoRn, současného metalu reprezentovaného francouzskými Gojira, přístupu ke kompozičním gradacím po vzoru Cult of Luna a zcela typických atmosférických post-rockových pasáží. To všechno tam je a možná jsem trochu nepřesně uvedl, že se jedná o nějaký mix. Minimálně na prvním albu Haar byly jednotlivé přístupy docela přísně separovány a jednotlivé skladby či jejich hodně dlouhé pasáže se zcela zřetelně profilovaly buďto v metalové hrubosti s ostrými kytarami a docela hutným vokálním projevem, nebo naopak bloumaly v post-rockovém oparu a nepokrytě hrály na city.
Možná někde tady pramenily výsledné pocity z první desky, u které jsem slyšel kapelu trochu nerozhodnou v tom, co chce hrát, a při poslechu jsem se musel docela často přelaďovat z jedné polohy do druhé. Pro ilustraci si zkuste dát dvě po sobě jdoucí sklady - Monolithe, která v úvodu jakoby vypadla z pera KoRn, a následnou Seasons Aligned, která je zase typická post-rocková náladička. A když už v tom budete, nechte desku hrát skladbou Earth into Ocean, v níž vám to možná hodně připomene ... ano, The Ocean.
Možná trochu velkým obloukem jsem se konečně dostal k aktuální, druhé desce Woe Portrait, nicméně mi přišlo důležité zasadit informace do kontextu. V některých ohledech se totiž Atlases mnoho neposunuli a především výše zmíněné vlivy a uvedené kapely lze zaslechnout i tentokrát. Hned od úvodních tónů Dreadlight jsou strašně moc slyšet KoRn (nástup desky Issues, 1999) a potom Gojira v dřívějším období (ta dnešní už je jinde). Celkově jde o celkem tvrdou skladbu, na albu jich podobných už moc není a další dění nahrávky směřuje spíš ke klidnějším vodám. Elektronikou skvěle prošpikovaná Halos nebo výborně vystavěná a vygradovaná Eternia svědčí docela jasně o tom, že Atlases dorůstají a nabývají na jistotě, byť i tady si občas nelze nevzpomenou na jejich krajany Ghost Brigade, kteří to mimochodem loni zabalili. Kapela vedle sebe dokáže velmi efektně stavět klidné pasáže s následným krátkodobým vzplanutím, v němž (možná až překvapivě) nijak neruší na poměry žánru hodně ostrý vokál. Celek ale působí velmi přirozeně a posluchačsky vděčně.
Zajímavou výjimkou v jinak poklidném pokračování desky, které v první půli skladby Phoenix Trail lehce atakuje hranici kýče, je druhá část The Unsung Lament nazvaná Silhouettes, kterou mám díky její tvrdosti a razanci moc rád. Vedle úvodní Dreadlight a některých částí předposlední Solarist jde o nejhutnější porci dnešního menu a byť se při jejím poslechu nedokážu zbavit dojmu, že se pro jednou dali dohromady KoRn s The Ocean, je to pořád skladba, která dokáže rozproudit krev v žilách. Možná právě absence vyloženě jalových pasáží a poměrně vydatné střídání razance a lehkého post-rockového oparu je důvodem, proč se Woe Portrait poslouchá velmi dobře - neustále udržuje posluchače ve střehu, přechody ze sklepa na půdu zvládá přirozeně a když už dojde na rychlý prostřih, má to vždycky opodstatnění a nějakou myšlenku.
Z tohoto pohledu je Woe Portrait velmi slušná poměrně současná deska, kterou stejně jako kapelní debut Haar brzdí zcela zřetelné a mnohdy hodně okaté inspirační vlivy. Možná někde tam leží hranice mezi druhou a první ligou, kam Atlases možná míří, ale zatím rozhodně nepatří. Zvukově album nechci příliš hodnotit, poslech na počítači mi k tomu nedává moc argumentů. Nahrávka vznikla téměř celá v režii kapely, konkrétně baskytaristy Jerkka Peräläho, a až na finální mastering putovala do finského Virtalähde Mastering. Současné požadavky podle mě splňuje bez obtíží a produkci rozhodně nelze hodnotit jako domácí nebo vyloženě podzemní. Míra sterility nicméně hodně převažuje nad živostí a přirozeností, což chápu, že je trend a kapele to asi nelze mít za zlé. Každého volba.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Lifeforce Records
Vydáno:Říjen 2020
Žánr:post-metal
Jamppa Lamminpää - zpěv
Ville-Veikko Laaksonen - kytara
Nico Brander - kytara
Jerkka Perälä - baskytara
Rami Peltola - bicí
1. Dreadlight
2. Halos
3. Eternia
4. The Unsung Lament Pt.I - Apparition
5. The Unsung Lament Pt.II - Silhouettes
6. Phoenix Trail
7. Solarist
8. Marta
End Of Green
The Sick's Sense
Antimatter
Black Market Enlightenment
Predatory Void
Seven Keys To The Discomfort Of Being
Belphegor
Conjuring The Dead
Depressive Disorder
Sep7em
The Mass
Ghost Fleet
Skagos
Anarchic
Cannibal Corpse
A Skeletal Domain
Phlebotomized
Deformation of Humanity
Archgoat
Worship the Eternal Darkness
Amenra
De Doorn
Deathmetalová mašina Demonical zveřejnila video a dvouskladbový singl se skladbou Välkommen Undergång (Live), který se objevil na všech streamovacích ...
4.2.2025Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.