Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Au-Dessus - Mend (EP)

Au-DessusMend (EP)

Sorgh30.5.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Pozdrav z říše východních psychóz. Au-Dessus přináší lék jménem Mend.

Litevce Au-Dessus jsem poprvé zaregistroval na Brutalu léta páně 2019. Je to už pár let, ale atmosféru jejich setu na sevřeném náměstíčku mezi hradbami si pamatuji. I když ještě panovalo denní světlo, tak v tom jejich black metalu něco bylo. Kapelu jsem si uložil s poznámkou sledovat a sporadicky se k ní vracel.

 

Asi většinu posluchačů musel zaujmout obal jejich debutního alba End Of Chapter, na kterém má zemřelá dívka na víčkách zavřených očí položené mince. Takový úplně neblackmetalový obal se silným významem. Jo, to byl první silný zásah do terče. Hudebně surová muzika se zajímavým rozsahem. Už ten úvodní riff, to je kvalitní rašple.


Letos v dubnu se kapela hlásí s novým pětiskladbovým EP Mend, kterým se připomínají coby ambasadoři pobaltského metalu tvrdšího ražení, které je nutné mít na zřeteli. O čem je? O poškozené hlavě, poruše mozku a stavu mysli na své cestě k uzdravení. Každá skladba je etapou v tomhle procesu a my si je můžeme spolu s Au-Dessus projít. Naštěstí jen jako pozorovatelé a ne coby pacienti. A z této pozice je to náramná zábava. Z nahrávky zebe a studená fronta podtrhuje přísný styl. Vypadá to, že se kapela od posledně snaží brousit víc na dřeň, protože zvuk je oproti debutu syrovější a méně učesaný. Pryč je atmosféra, která se v hudbě povalovala jako mlha nad blaty. Je pravda, že v intru Negation I, kterým se album posluchači jakoby nerado otevírá, je nastoleno ovzduší deprese a jsme magneticky vtahování do duševního procesu, ale je to jiné a takové skromnější než před lety. Negation II pak trhá dosavadní pořádky na cucky a je to jízda. Urputná blacková vypalovačka s propracovanými vyhrávkami ve středním tempu, vše čitelné jako desatero. Syrový zvuk příjemně tlumí basa a zakulacuje celý dojem do smířlivé roviny.

 

 

Lethargy pokračuje ve stejné filosofii, která praví - zuřivá metla není cílem ani jedinou cestou k němu. Hledejme hlubší a trvalejší hodnoty.  Díky tomu posloucháme tyhle výborné kompozice. Střídání klidnějších nápadů s divočejšími dodává napětí do sítě a člověk se jen těžko odpojuje. Epiphany jede víc v klidu, dovoluje si uvolněné tempo, ale nervní vokál a ponuré melodie krásně znějících kytar vás přidrží na židli. Ani tady není nouze o zlomyslná seknutí a hrozbu, ale víc mě zaměstnával smutný podtón dodávající celé skladbě chmurné zabarvení. Závěr desky má jméno Alienation a jen těžko se bráním jeho rozletu. I přes nepopiratelnou věrnost předchozím kapitolám tíhne k progresivnímu pojetí, má blízko k post metalu a sludge, chvilkama jde zaslechnout Cult Of Luna nebo The Ocean. Jde o výborný závěr, taková sedlinka na dně láhve koncentrující v sobě vše předešlé. Au-Dessus se ukazují jako zruční muzikanti nebojící se otevřít dvířka v mantinelu a objet kluziště zvenku.

 

Tohle je album, které je čestným představitelem černých zdrojů, ale zároveň se nebojí složitějších kompozic. Cítím, že každý tón má své místo a souvislost, proto je každá skladba samostatným majstrštykem s vysokou hodnotou. Jde o světlou výjimku ve stáji Les Acteurs De L'Ombre, která mě svou produkcí moc neoslovuje. Tady se jim podařilo vyhmátnout žolíka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky