Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Od posledního počinu norské ikony špinavého thrash black metalu Aura Noir uplynuly již čtyři roky. V současné době se nám tato bestie opět ozývá skrze novou fošnu pojmenovanou jako Out To Die, konkrétně vyšlo album 23. března u vydavatele Indie Records. Zde zaznamenáváme první změnu, oproti předchozí desce, která byla do světa vpuštěna prostřednictvím Peaceville Records. 

Tuhle desku, lépe řečeno další dílo kapely, jsem netrpělivě vyhlížel již dlouho. Aura Noir smetla posluchače už na své debutové práci Black Thrash Attack, kde nastolila žánrové zaměření a agresivní styl svého směřování. Od té doby si jede svou špinavou jízdu stále stejně a přesto na výbornou. Není to žádné vykrádání sebe sama, není to žádné nudné ratata, není to žádná kopírka, je to skvost v daném stylu. Kapela si nadále drží svůj standard a jak vidno, nehodlá na tom nic měnit. Co také od nich jiného očekávat? V daném žánru není zrovna obvyklý nějaký vývoj, experimenty a podobné kreace, jde o syrovou hudbu, agresivní ražení, divoký přednes. To vše bez sebemenšího náznaku chvilky na oddech, zvláště když poodhalíme identity lidí, kteří se na tomto výtvoru podíleli, nemáme důvod se divit, proč to tak je. Skupinu v současnosti tvoří tři členové: Aggressor – zakládající člen obsluhující kytaru a zpěv. Jeho struny můžeme slyšet ještě v kapelách Infernö, či Virus. Podílel se taktéž na tvorbě kapel jako Satyricon, Ved Buens Ende, Dødheismgard, Ulver a plno dalších. Basu, bicí a taktéž vokální party má na starosti Apollyon, který se k tělesu Aura Noir připojil v letech 1994. Jeho hru můžeme zaslechnout u Immortal nebo Lamented Souls, mimo to se taktéž podílel na významných albech smečky Dødheismgard. Posledním z trojice současné tváře kapely je druhý kytarista Blasphemer, jehož jméno také netřeba příliš představovat. V současnosti působí v Nader Sadek, Ava Inferi a poněkud stagnujícím uskupení Mezzerschmitt (od kterých netrpělivě vyhlížím další aktivitu) a znát ho samozřejmě můžeme z dřívějšího působení v legendě jménem Mayhem. Co vy na to? Já vím, pro znalce skupiny tady jenom plácám do větru, ale pro potencionálního nového posluchače a fandu kapely je toto nezbytné seznámení. 

Přistupme blíže a přísahejme na smrt, nebo-li Out To Die. Co mě vždycky na albech Aura Noir mrzelo, je velice krátká stopáž. S výjimkou debutové desky žádné album nepřesahuje hranici čtyřiceti minut. Však také řadových alb máme pouze pět. Out To Die svou hru ukončí něco málo po půl hodince svého běsnění, ale během této sice krátké, avšak plně využité doby nám naservírují to, co od nich chceme. Žádné dlouhé čekání a přípravy atmosféry, jde se rovnou na věc. Úvodní Trenches tak nastolí patřičně rozdmýchaný vzduch a ihned prořízne napjaté ticho před spuštěním desky. A dále se to řeže v onom typickém Aura Noirovském thrash metalu s black metalovými konturami. Skladba sobě vlastní je pak čtvrtá věc The Grin From The Gallows, ve které prostě tuhle kapelu pozná i nemluvně. Nadále se pokračuje v obvyklém stylu. Sice to zní, jako bych popisoval nějaké průměrné dílo, ale pravda je zcela jinde. Hudba od téhle party vždy řekne něco víc, není to nudné projíždění thrash blackových nahrávek. I když na druhou stranu oba styly zaručují, že nudy bude poskrovnu, ale najdou se tací, kteří dovedou i takto živé žánry uzemnit. Aura Noir této větvi metalu dávají lepší rozměr a neobyčejný punc. Jsou to přesně oni a dávají patřičně znát, že tahle nahrávka je od nich. Logicky navazují na předešlou tvorbu a bez sebemenšího náznaku experimentu a drobného posunu se i tak vyvíjí. Nevím, čím to je, ale ke konci závěrečného songu Out To Die dává kapela jasně najevo, že prozatím se loučí a že deska bude končit. Prostě z ní cítím takové „tak zatím“. Jednoduše řečeno si bezvadně připravili půdu pro další kroky, na které se již teď těším a věřím nebo snad i vím, že zklamán rozhodně nebudu. 

Závěrem jen připomenu, že autorem chorobně mrtvolného obalu je Costin Chioreanu, známí to tvůrce nejednoho metalového obalu. Jen namátkou: Grave – Burial Ground, Dominio VIII, Zemial – I Am The Dark (EP), Winterhrode – Underwatermoon (booklet) nebo třeba Centinex – World Declension. Nadále jeho dílo můžeme spatřit ve specialitách jako je kniha Grishjärta od šílence jménem Nattramn, nebo na vinylové reedici alba Ravishing Grimness kultu Darkthrone z roku 2011.