Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Aussitôt Mort - Montuenga

Aussitôt MortMontuenga

Symptom28.2.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Beyerdynamic DT 770 PRO 32 Ohm
VERDIKT: Máte-li rádi například Cult of Luna, nemůžete s Aussitôt Mort šlápnout tak moc vedle, aby bylo zaděláno na velký špatný.

Dobrých deset let staré album francouzské post-hardcoreové mlátičky Aussitôt Mort není nic, v čem bych přímo ležel, ale poctivá muzika vždycky zanechá stopu a dokáže na nějakou dobu okysličit zatuchlý playlist. A to se partě z Normandie povedlo. Montuenga je sbírka osmi skladeb z dob před tím, než si hoši začali říkat Mort Mort Mort. A je v ní tolik chuti do života, kolik záhady je zakleto v designové obálce z pera nizozemské umělkyně jménem Mara Piccione.

 

Veskrze kytarová deska je poměrně bohatá na nejrůznější šestistrunné kreace a člověk si s chutí poslechne, kolik hravosti se do skladeb podařilo vpravit. Baskytara operuje ve stínu kytar a její přítomnost se dá více tušit než přímo číst. Bicí potěší jak zápalem, tak smyslem pro detail. Další nitku příběhu tvoří vokální doprovod podaný v rodném jazyce, formou nepříliš agresivního screama. Francouzština na mě v tomhle podání nepůsobí příliš zvukomalebně, ale svou hodnotu v celkovém součtu má.

 

Jedničku Mort! Mort! Mort! prohřálo cello a připomnělo mi dnes už neexistující domácí partu Unitra Diora. První třetinou duní silné riffy, po smyčcové mezihře marně čekám na gradaci, která nepřichází, škoda. Dvojka Une heure plus tard ožívá techničtějším přístupem a neúnavně vede posluchače za ruku po celých pět minut. Standard nastavený v úvodu desky se s odehraným časem porůznu replikuje a překvapí snad jen výdrží dobrého vkusu. Akustický nástup šesté Le kid de la plage potěší stejně jako melodická pointa refrénu. Jsou chvíle, kdy při poslechu přijde na mysl jméno Mastodon a možná, že něco z patosu amerického giganta v sobě precizní hra francouzů nese. Přinejmenším osmá Le prophète de malheur po chobotnatcích trochu zavoněla.

 

Frantíci to mají nafrčený a je radost vyšetřit si na poslech jejich druhé studiovky chvíli času. Prázdná místa nejsou téma této desky. Pominu-li slabší prostředek v podobě předehry Huit (Part 1) a hlavního dějství Huit (Part 2), neobsahuje Montuenga kreace, k jejichž poslechu je třeba si dodávat odvahy. Skladby definuje dobře uvážená proměnlivost jednotlivých figur, poslechová plnost a v neposlední řadě po všech stránkách dobře odvedená práce.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky