Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Myslím, že každému je jasné, že hrát black metal a vůbec extrémní hudbu v zemích typu Irán nebo Sýrie nebude žádná legrace a že tamní nadšenci do temné strany podsvětí si musí své místo na zemi buď těžce vybojovat, ukrývat se, nebo se odstěhovat do méně ortodoxního státu. A to je zřejmě i případ dvojice Hilnorgotha a Sagrotha tvořící svým vizím hudební paletu pod jménem Garhelenth. Dříve íránská kapela, posléze gruzínská a nyní arménská, svůj boj zasvětila černému stylu klasického střihu vzor Skandinávie léta devadesátá s příměsí jižního koření. Představte si vedle sebe např. rané nahrávky Gorgoroth a Rotting Christ. A někde mezi nimi i kus pesimistické melancholie. Ač se zdá tato představa nesourodá a mírně řečeno křečovitá, jde to. Garhelenth jsou toho důkazem.

Hlavní slovo má Hilnorgoth. Garhelenth je jeho kapela (projekt). Sagroth se přidal až časem a spíše Hilnorgotha doprovází, než aby zasahoval do vůdcových vizí. Někomu může připadnout sympatické, že ač v původu Garhelenth figurují pro nás exotické země, ve skladbách nemají výraznější stopu. Žánrově jsou ryze evropsky blackmetalové, což potvrzuje i text v bookletu, kde se vzdává hold severským bratrům ve zbrani. Je možné, že někdo by ocenil místní folklór zakomponovaný do black metalu. Myslím si však, že tento proud se stal dosti zprofanovaný a cennější je kapela neschovávající se za pomocné berličky, spoléhající jen a pouze na své schopnosti. Ruku na srdce! Nevědět nic o Garhelenth, budete si myslet, že se jedná o novou norskou smečku. A právě tak je nutné k druhému albu s dlouhým názvem About Pessimistic Elements and Rebirth of Tragedy přistupovat.

Chci-li se zbavit pokryteckého nánosu, přiznám se, že k poslechu a posléze k sáhnutí po promu Garhelenth mě přivedl fakt, že se jedná o íránskou, respektive kavkazskou černotu. O to sympatičtější se posléze jevil fakt, že se jedná o dobrý black se zajímavými melodiemi, vše zabalené ve správné špíně. Stejně tak je správné zdůraznit, že geniální album About Pessimistic Elements and Rebirth of  Tragedy v žádném případě není. Objevit se tato deska v devadesátých letech, mohla by stanout po boku toho lepšího, co tehdejší scéna nabízela. Ale jak se říká, kdyby pes nes.al, dál by došel. Dnes je dnes a včera bylo včera.

Při poslechu About Pessimistic Elements and Rebirth of Tragedy budete svědky pálení čarodějnic, ale i boje vůči pokrytectví. Energická zlost doslova čiší z každého póru nahrávky. Tempo je povětšinou svižnější, ale ne však zběsilé. Kytarové melodie jsou skvěle jedovaté a násilné. Jsou hnací silou desky. Basa se svou stvrzovací rolí nestojí za větší pozornost. Rytmus je pak pouze doplňkový, písním vládnou zpěvy. Záhrobní chropot podporovaný vstupy teatrálního vokálu. Ten není výrazně dokonalý, ale má v sobě něco, co si získá vaši pozornost. V těchto chvílích přichází na řadu depresivní nátura Garhelenth a myslím, že ta je nejsilnější. Právě když se skladby oprostí od ortodoxní nenávisti a rozezní se melodie s dávivou melancholií, stávají se Garhelenth výbornými a nejuvěřitelnějšími.

Přemýšlel jsem, co mi připadne na About Pessimistic Elements and Rebirth of Tragedy tak zajímavého, že mě nutí k opakovaným poslechům? Vždyť je jasné, že nic světoborného se neděje. Byť jsou instrumentálně Garhelenth v pohodě, nepřináší nic, co už jsme mockrát neslyšeli. Ale něco zvráceného, cosi nemocného uvnitř podstaty písní ke mě promlouvá, až si říkám - čert to vem! About Pessimistic Elements and Rebirth of Tragedy je půlhodinka (ne) dobrého násilí, ukazující Garhelenth jako slibnou začínající kapelu libující si ve druhé vlně blackmetalové temnoty. Nečekejte nic stylotvorného s dechberoucí instrumentací. Proč taky... Jste-li patřičně TRVE fans a nic, co se s blackem dělo od půli devadesátek vás nezajímá, About Pessimistic Elements and Rebirth of Tragedy může uspokojit váš apetit.