Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumn Cold - Dust of Broken Dreams (EP)

Autumn ColdDust of Broken Dreams (EP)

Jirka D.11.6.2019
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Nezbývá než doufat, že příště to dopadne o poznání lépe.

Industrial death metal. Co vás napadne, když někde uvidíte napsána tato tři slova? Jednou z možností, kde je můžete objevit, je ve spojitosti s pražskou metalovou kapelou Autumn Cold, kapelou doposud mladou, byť se zkušenostmi některých členů z jiných spolků. Navíc kapelou, o které se (troufám si tvrdit) ještě moc neví a po poslechu jejich aktuálního EP se tomu vůbec nedivím.

 

Nedělám to často a vlastně to nedělám to skoro vůbec - nečtu si předem jiné recenze desek, které se sám chystám sepsat ... čistě pro zachování vlastního, ničím a nikým neovlivněného úsudku. V případě této kapely jsem (a sám nevím proč) udělal výjimku a pročetl si text na Metalmania-Magazínu (ZDE), v němž se to jen hemží superlativy a výsledné bodování 5,5/6 je podle vysvětlivek webu mezi „album, ktorý sa zapíše zlatými písmenami do histórie metalu / rocku“ (to pro 6) a „výborný album“ (to pro čistou pětku). V ten moment jsem měl pocit, jako by mi uteklo něco naprosto zásadního...

 

Pro docenění toho, o čem budu dál psát, je docela důležité pochopit můj vztah k elektronice v metalové hudbě, který jsem se snažil dost podrobně popsat v recenzi nové desky Minority Sound (ZDE), a který doporučuji aspoň zběžně proletět. Tamtéž se dozvíte, že právě tihle Minority Sound nahráli docela slušné album, a taky vám asi dojde to, že Autumn Cold docela slušné album nenahráli.

 

Tak předně - v případě Dust of Broken Dreams nejde o žádnou, byť primitivní a neumětelskou formu industrial metalu. Tahle kapela hraje mix death metalu a gothic metalu, místy a asi nejmíň s nádechem doom metalu, a to prostě a jednoduše s klávesami. Těch kláves je dost a v naprosté většině představují ty nejobyčejnější a nezákladnější klávesové rejstříky, které by byly staré i v polovině devadesátých let. Stejně tak základní a obyčejné jsou kytarové riffy, bicí party a vůbec všechno, včetně naprosto tragického zpěvu a pokusu o anglickou výslovnost. To vše špatně nahráno (například bicí jsou absolutní tragédie, tedy pokud na ně vůbec někdo hrál) a smícháno, takže výsledek působí strašně amatérsky a v dnešní době skoro jako kuriozita.

 

 

Docela zajímavě vypadá i fakt, že nikde na stránkách a profilech kapely, stejně jako ve stručných informacích na digipaku, nelze dohledat, že by v kapele fungoval klávesák. Zeptám se možná blbě, ale přijde někomu v pořádku stavět na takto zásadně klávesami podepřeném zvuku, titulovat se industrialem a současně komplet klávesové party táhnout ze sampleru? A pokud by to někomu nestačilo, tak podle všeho v kapele není ani bubeník...

 

Abych ale jen nekritizoval, uvedu skladbu Loss jako zástupce možných nadějí do budoucna. Tato čtvrtá položka playlistu je docela příjemně, postupně vystavěná a přirozeně graduje po celou svou téměř šest minut dlouhou stopáž. Změnit aranže, vymyslet zpěváka a vyhodit ten trapas na konci (fade-out), mohla by to být docela dobrá skladba. V této chvíli ale naráží na limity kapely, které jsou zatím docela tristní, ale každý jednou začínal a třeba se s tím do budoucna něco stane. A třeba taky ne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky