Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Autumn Cold - Dust of Broken Dreams (EP)

Autumn ColdDust of Broken Dreams (EP)

Jirka D.11.6.2019
Zdroj: CD-R v 4-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Nezbývá než doufat, že příště to dopadne o poznání lépe.

Industrial death metal. Co vás napadne, když někde uvidíte napsána tato tři slova? Jednou z možností, kde je můžete objevit, je ve spojitosti s pražskou metalovou kapelou Autumn Cold, kapelou doposud mladou, byť se zkušenostmi některých členů z jiných spolků. Navíc kapelou, o které se (troufám si tvrdit) ještě moc neví a po poslechu jejich aktuálního EP se tomu vůbec nedivím.

 

Nedělám to často a vlastně to nedělám to skoro vůbec - nečtu si předem jiné recenze desek, které se sám chystám sepsat ... čistě pro zachování vlastního, ničím a nikým neovlivněného úsudku. V případě této kapely jsem (a sám nevím proč) udělal výjimku a pročetl si text na Metalmania-Magazínu (ZDE), v němž se to jen hemží superlativy a výsledné bodování 5,5/6 je podle vysvětlivek webu mezi „album, ktorý sa zapíše zlatými písmenami do histórie metalu / rocku“ (to pro 6) a „výborný album“ (to pro čistou pětku). V ten moment jsem měl pocit, jako by mi uteklo něco naprosto zásadního...

 

Pro docenění toho, o čem budu dál psát, je docela důležité pochopit můj vztah k elektronice v metalové hudbě, který jsem se snažil dost podrobně popsat v recenzi nové desky Minority Sound (ZDE), a který doporučuji aspoň zběžně proletět. Tamtéž se dozvíte, že právě tihle Minority Sound nahráli docela slušné album, a taky vám asi dojde to, že Autumn Cold docela slušné album nenahráli.

 

Tak předně - v případě Dust of Broken Dreams nejde o žádnou, byť primitivní a neumětelskou formu industrial metalu. Tahle kapela hraje mix death metalu a gothic metalu, místy a asi nejmíň s nádechem doom metalu, a to prostě a jednoduše s klávesami. Těch kláves je dost a v naprosté většině představují ty nejobyčejnější a nezákladnější klávesové rejstříky, které by byly staré i v polovině devadesátých let. Stejně tak základní a obyčejné jsou kytarové riffy, bicí party a vůbec všechno, včetně naprosto tragického zpěvu a pokusu o anglickou výslovnost. To vše špatně nahráno (například bicí jsou absolutní tragédie, tedy pokud na ně vůbec někdo hrál) a smícháno, takže výsledek působí strašně amatérsky a v dnešní době skoro jako kuriozita.

 

 

Docela zajímavě vypadá i fakt, že nikde na stránkách a profilech kapely, stejně jako ve stručných informacích na digipaku, nelze dohledat, že by v kapele fungoval klávesák. Zeptám se možná blbě, ale přijde někomu v pořádku stavět na takto zásadně klávesami podepřeném zvuku, titulovat se industrialem a současně komplet klávesové party táhnout ze sampleru? A pokud by to někomu nestačilo, tak podle všeho v kapele není ani bubeník...

 

Abych ale jen nekritizoval, uvedu skladbu Loss jako zástupce možných nadějí do budoucna. Tato čtvrtá položka playlistu je docela příjemně, postupně vystavěná a přirozeně graduje po celou svou téměř šest minut dlouhou stopáž. Změnit aranže, vymyslet zpěváka a vyhodit ten trapas na konci (fade-out), mohla by to být docela dobrá skladba. V této chvíli ale naráží na limity kapely, které jsou zatím docela tristní, ale každý jednou začínal a třeba se s tím do budoucna něco stane. A třeba taky ne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 1.7.20 8:31

Tak tady nesouhlasím, ačkoli bych tak po 5 štacích s deskou došel k podobnému verdiktu. Tohle chce trochu jiný přístup, vysrat se na to, že to byla metalová kapela a brát ji jinak. Mě je docela jedno, že přestali být metaloví, což je první krok k lepšímu uchopení desky. Samosebou je každého věc jak to pobere, úplně bych to ale nesmetl ze stolu. Ty skladby nejsou vůbec špatný, kluci teď hrají svou podobu Katatonie a dejme tomu staré školy gotického rocku. A v těch skladbách je všechno to koření, co tam bývalo. Kapele upřímně držím palec, protože se na ni docela valí kritika, bohužel většinou mířená právě na to, že "už neznějí metalově". Anathema se kdysi také rozhodla znít jinak a vydala Eternity. Mylím si, že Vincent v té době podával ještě o fous horší pěvecký výkon než zpěvák SOTM a postupně se vyzpíval fakt parádně. Nechal bych tuhle desku uzrát, odhodil předsudky a srovnal si to pořádně se vzory, od kterých se pánové snaží učit. Zatím tak 65%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky