|
|
||||||||||

Je to sotva pár dní, co jsme si mohli promítnout možná až duchovní rozměr odkazu posledního alba Mournful Congregation. A doom metalu dáme prostor i nyní. Kapele, která už léta hlásá ta nejupřímější přikázání a těžce tone v kalu osamění a zoufalství. V případě Yob však hovoříme o americké větvi stylu, takže bude čas smočit údy v neprostupných bažinách, nechť naše těla sžírá rašelina a kamenný úvoz za branou připomíná nával těžkých depresí. Yob byli vždy někde na okraji toho všeho. Hrajíc starý, těžkotonážní doom s lehkou příměsí stoneru a pro styl tolik typických emocionálních vsuvek, neb doomem jest živ jen ten, kdo pomocí něj umírá a hledí vstříc nové dimenzi chápání. Pohřebním kvítím Yob jsou hezky rozkvetlé louky, do kterých lze bez obav ulehnout a dlouze přemítat. Se sluncem nad hlavou a bouřkou za kopcem.

Doom Yob je víc než pouhá hudba, jež má nabádat ke smutnění a utápění se v pomalých riffech, ve kterých stojí voda, krev i život sám. Doom Yob je psychologické cvičení, dřevní idea stylu a těžce pulsující hmota, kterou lze chápat pouze nad rámec stylu. Každý tón a pohyb po pražci je ozvěnou hroutících se nebes, jenž sice nepláčou v ruinách apokalypsy, ale líně se převalují v kamenitém korytu vyschlé řeky. Je to transcendentální doom metal. Pohlcující a kralující.
Respekt bude to pravé slovo, které je třeba vzhledem ke kapele vytáhnout z podvědomí a servírovat jej s každým tónem libovolného alba diskografie Yob. Pokud jsme na stránkách Echoes to minulé Clearing the Path to Ascend podrobili hlubšímu průzkumu, narazili na nejeden silný moment a uvědomili si, že třímáme v rukou jedno z nejlepších alb roku, dnes se to pocitově nebude příliš lišit. Our Raw Heart je albem, které znovu vtáhne a byť se nejprve může jevit spíš jako klasický odlitek depresivně monumentální cesty kapely, jeho odkaz je nakonec mnohem objemnější.
A nehraje to pouze na emoce, byť by mohlo. Mike Scheidt si totiž během období před deskou prožil svoje. Těžká nemoc, hospitalizace a boj s divertikulózou, který dopadl dobře jen o vlásek. Our Raw Heart je čistá doomová práce. Emocionálně povýšená nad klasické hranice stylu a typicky těžkými riffy stále věrná prazákladům stylu, aniž by šlo o nějaké retro přehrávání se zvony na riflích. Někomu nemusí sedět Scheidtův expresivní vokál, někoho se nebaví vláčet po rozlehlých skladbách a pomalu srkat další nový pocitový výlev skrze klasicky vybavený ansámbl. Takový však sešel z cesty a měl by se vrátit odkud přišel. Tak je tomu od nepaměti.
Odpichovka Original Face ukazuje Yob jako melancholicky nakoplou kapelu, která už má dost toho tahání se po bažinatých údolích a poukazování na třyptící se smuteční věnce v oknech obřadních síní. Ve skladbě Lungs Reach se dotkneme čehosi, co existuje mezi životem a smrtí, něčeho, co umí podat jen pár doomových kapel (jména si dosaďte sami). Je v tom kus magie a husí kůže a nemusí se u toho nutně dobývat nějakými riffy či uhrančivými zpěvy. Nejmocnějším songem alba je jistě čtvrthodinová exkurze do doomového Já kapely - Beauty In Falling Leaves. Komu se zasteskne po domově, po tom, kdy běhal kolem baráku a kopal do balónu, možná se vidí jako malý a plný entusiasmu. Jsou to obyčejné věci, co vytanou na mysli. O to důvěrnější a silnější.
Novinka sází na podstatu Yob. Je hodně dřevní a v diskografii kapely bude patřit mezi klasická alba bez náladového přesahu. Ten přesah je totiž uvnitř, protože Our Raw Heart je hrubá vášeň, přesně jak říká jeho název. Je to v Yob, je to v nich. Album je to těžké a hutné, bez přikrášlení a plutí po mráčcích podřimování. Je tvrdé, v jistém směru neúprosné a složité k průniku v jeho detailnější povahu. Protože nakonec se stejně budeme bavit na téma klasika - přidaná hodnota - typický rukopis. Vše je správně, vše má své opodstatnění, přesto jde z Our Raw Heart neuvěřitelná síla, která sice stoupá trochu jiným směrem, než byla vynesena minulá deska, ale já si užívám každý riff a těžkopádnou rytmiku s pomalu se sunoucí atmosférou, která dělá dojem, že zůstává za obzorem, ale přitom je tady s námi. Jak bylo řečeno, je to nad rámec. Běžného chápání a běžných kapel. Jsou to Yob. Výborná práce, nečekal jsem opak.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Jirka D. / 24.9.18 8:45odpovědět
Je to fajn deska s jasným rukopisem kapely, která měla po předchozím albu dost těžkou pozici, ale obstála. Upřímně stavím Clearing the Path... určitě výš, ale i tohle je kvalita.
Label:Relapse Records
Vydáno:Červen 2018
Žánr:doom metal
Mike Scheidt - kytara, zpěv
Aaron Rieseberg - baskytara
Travis Foster - bicí
Billy Barnett - piano (4)
1. Ablaze
2. The Screen
3. In Reverie
4. Lungs Reach
5. Beauty in Falling Leaves
6. Original Face
7. Our Raw Heart

Yob
Clearing the Path to Ascend

Black Tusk
Pillars of Ash

Antimatter
Fear of a Unique Identity

Manes
Vilosophe

Sigh
Heir to Despair

Irden
Eins

Morrow
The Quiet Earth

The Afghan Whigs
In Spades

Insania
Na počátku byl spam

Bergrisar
Step on the Path of Eternal Salvation

Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip
Temple Of Serenity
Zatímco britská legenda doom metalu jede dál, bývalí členové sejí další projekty. Nejnovějším jménem je Towards The Sinister.
27.7.2026Izraelská prog / ethno metalová kapela Submasq vydá v září své sedmé album Spirit Animal. Stane se tak poprvé díky Willowtip Records.
26.7.2026A je to tady. Cesty Kinga Diamonda a Andyho LaRocqua se po 40 letech spolupráce rozcházejí.
25.7.2026The Absolution Sequence, deathmetalová úderka z Tasmánie se po letech dočká svého prvního velkého alba Dread Cycle. Stane se tak 14. srpna díky labelu...
23.7.2026Zatímco Eric Forrest v současnosti absolvuje letní turné jako koncertní zpěvák legendárních Voivod, začátkem září naváže evropským turné Conspiracy Un...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.