Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Azarath - Saint Desecration

AzarathSaint Desecration

Garmfrost5.1.2021
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Saint Desecration je od prvního taktu po ten závěrečný naplněno vášní a láskou k extrému a přesně tohle je na novém albu Azarath nejkrásnější.

Azarath se tentokrát snaží dokázat, že nejsou pouze Infernovým bočním projektem, ale zcela regulérní kapelou. Infernus se nesnaží nepřehlušit svým instrumentem zbytek, tak jak tomu bylo zvykem doposud. Ani tentokrát se toho ale zase tolik nezměnilo, vše pokračuje v hlučně black/deathovém módu, který je více než hodně podobný stylu starších Behemoth. Jsou ke slyšení ony výbušné beaty, vzteklé výjezdy a nájezdy a všechno je zahrané s precizností zkušených muzikantů.

 

Při poslechu Saint Desecration mám dojem, že deathu krapet ubylo a více se sype v černém a sirnatém metalu. Velkou změnou je angažování nového zpívajího kytaristy Skullrippera (Embrional). Jeho předchůdci Necrosodomovi jsem nepřišel na chuť. Jeho hlas nebyl v podstatě nic moc. Více si hleděl strun a ty ovládal velice šikovně. Skullripper strunové party rovněž zvládá na výbornou, seče to jak kombajn na žních, zároveň však nezapomíná, že je také frontmanem. Více řve, než by growloval, nezní úplně originálně, má však schopnost projevem dodat skladbě nový rozměr. Nečekejte samozřejmě nic převratného, ale tentokrát je vše jaksi lepší, zajímavější a brutálnější.

 

azarath

 

Album je nastavené, aby vám utrhlo hlavu. Je plné groove houpanic a hyper blastových rubanic. Rytmická sekce Peter s Infernem drží základ skladeb pevně v rukou, ale jak už jsem zmínil, na Saint Desecration nejsou tím nejdůležitějším, nebo lépe řečeno nejhlasitějším. Kytarový tandem Bart a novic Skullripper se skvěle doplňuje. Skladbám dominují zběsilá sóla, kila, sekanice a sypanice. Díky většímu příklonu k harmoniím a různým náznakům melodií jsou skladby na novince pestré a dostatečně zábavné na poslech.

 

Častým záporem podobných nahrávek bývá buď přeřvaný zvuk, nebo přílišný tah na branku, až se po chvíli dostaví nuda. Často se také stává, že jsou takové nahrávky lehko zaměnitelné. Většina kopíruje úspěšné modely napříč scénou. Azarath se podařilo na Saint Desecration nalézt vzácnou rovnováhu. Nejsou sice jedinečnými, ale své místo si snaží najít. Není to jednoduché, přece jen karty byly rozdány už kdysi a každý nemá koule na to vykročit z populárních a zajetých kolejí. Saint Desecration je od prvního taktu po ten závěrečný naplněno vášní a láskou k extrému a přesně tohle je na novém albu Azarath nejkrásnější.

 

 

Skladby na nové desce jsou vesměs velice pestré, nadstandardní, aby zaujaly i přísnějšího fandu tohoto brutálního ranku. Patříte-li k fans podobně zábavy, bude se vám Saint Desecration zamlouvat více než dost. Jste-li naopak posluchači odmítající hluk a libujete si v žánrové čistotě bez míchání a přesahů, vyhněte se novém albu Azarath širokým obloukem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky