Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ne, Tamás Kátai není novým majitelem Echoes zinu a nediktuje si podmínky. Jen ho máme rádi a on rád vydává jednu desku za druhou. V jeho případě to rozhodně není na škodu, ba právě naopak. A je dobré o nich psát. O Thy Catafalque, o Tamásově sólové tvorbě a dnes také o Neolunar. O uskupení, které vzniklo v autorově hlavě coby společník při cestě nočním městem. Jak zachytit náladu centra i delší trasy dopravním prostředkem, být u veškerého dění v době, když slunce zapadne a město osvítí světla neonů. K odpočinku po náročném dni, kdy člověk přijde z práce, lehce se prospí a ví, že je pátek a jde si trochu povyrazit. Takoví jsou Neolunar. A proč si při podobné cestě do uší nepustit zrovna jejich album? Nic tomu nebrání, prožitek i požitek je zaručen, takže s chutí do toho.

Nejprve si ale řekněme kudy cesta nevede, abychom se vyhnuli zbytečným komplikacím noční veřejné dopravy. Octneme-li se v přítomnosti tohoto projektu, není dobré přemýšlet o metalu a hrubším vyznění celkově. To vše v klidu nechme v Thy Catafalque, tam je tomu nejlépe. Prim hraje elektronika, atmosféra noci a ubíhajícího prostředí za okny. Když se zatouží po temnější variantě jízdy, nabídne Tamás hlubší hlas, který docela věrně simuluje gotickou náladovku. Potud je veškerá temnota vyčerpána, více se jí stejně nehodí. Neolunar ovšem nejsou ani nějakým utěšovatelem, nebo tichým léčitelem.

Tohle cestování, to je pěkný kvapík. Žádná rozvrzaná tramvaj na pokraji sil, ale moderní vlak s maximálním komfortem. Nebo taxík s šikovným řidičem, ne tragédem, co nemá peníze nazpátek. Nálada je příjemná, pozitivní a oči hltají pohyb světel za okny. Pokud je cesta delší a zrak už je unavený, klidně přivřete víčka a nechte si blikotání a přecházení lidí z ulic jenom zdát. I svižná jízda má svá mezipřistáni, zde v odlesku ambientu a lehkého dotyku jazzu, někdy i folklóru. Domýšlejte si, hrajte si s představivostí. Neolunar vás k tomu vybízí. Je tady jenom pro vás a pro vaši noc. Tohle album je ideálním průvodcem po setmění, kdy jedna půlka města spí a druhá se baví. Když si ale tohle prostředí odmyslíme a nevíme o něm, i pak je Neolunar hudbou, která musí zaujmout. Je jednoduše silná, až vtíravě uklidňující a přitom ji nelze odmítnout. A když na to dojde, tak si ta vize nočního přesunu posluchače stejně sama najde, aniž by se na to předem připravoval.

I na Neolunar hledejte typický Kátaiův rukopis, bez něj to zkrátka nejde. Elektroniku dobře známou z Thy Catafalque, kořeny v rodné zemi, osobitost a dar se pomocí hudby transportovat přesně tam, kam je album mířeno. Je to snadné a naprosto přirozené. Noční život ve městě je v mnohém zajímavější jak ten běžný, denní a Neolunar nám nabízí jednu z variant, jak si jej přiblížit i bez pocitu nutnosti jej zkoušet každý týden na vlastní kůži. Mimoto nabízí také jednu z variant odlehčené muziky, která je sice z větší části postavena na neživé elektronice, ovšem ve společnosti Támase slovo neživost nepadá do úvahy. Takže... teď už nezbývá nic než nasednout a prožít si noc ve městě, umí být nádherná.