Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bad Ritual - Bad Ritual

Bad RitualBad Ritual

Symptom30.9.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC / Adam Audio A7V / Marshall Minor
VERDIKT: Bez přehánění velmi silné debutové album s příslibem ještě silnějších zítřků v sekci alternativního rocku.

Zažívat takzvaná hudební zjevení je fenomén, kterému jsem už odvykl a máloco mě překvapí, neřku-li šokuje. Díky polským rockerům Bad Ritual jsem si připomněl, jaké to je poslouchat se zatajeným dechem a žasnout. Při své pouti internetem jsem narazil na živák ze studia Jupiter Ranch a svět se zastavil… okouzlující hudba v kombinaci s mocným zvukem je úkaz, který nenastává jen občas.


Trojice živě zahraných skladeb představuje dovednosti a žánrový rozsah kapely v reálném měřítku. Ploužáku Silver Spoon dominují struny (u sólové kytary s náznakem westernového ladění) a jednoduchý programovaný beat. Mermaid vyniká vším; decentní basou, ostře frázující kytarou chvějící se vibratem, údernými bubny, diskrétním hlasem a hudební pointou. Last Cigarette přidává klávesový bridge a stupňuje nasazení ještě o level až dva výš. Po takhle strhující jízdě mě trochu bolí dodat, že studiová interpretace skladeb na desce je o poznání méně emotivní a v přímém srovnání zvukově nevyniká.


Srdce filmových fajnšmekrů zaplesá nad videoklipem k písni On The Road, který je postaven na záběrech z mysteriózního béčkového hororu Karneval duší z roku 1962. Černobílá aura dávného snímku sporné kvality až neuvěřitelně souzní s hudbou ze současnosti.


Série dobrých až výborných skladeb řazená za sebou ústí v poctivých 40 minut napěchovaných chytrou instrumentací a především dobrým vkusem. Nad vším tím atmosférickým minimalismem se vznáší příjemná barva hlasu zpívajícího bubeníka s uvěřitelnou a plynule nafrázovanou angličtinou. V chytlavé osmičce The Devil’s Daughter zazní ságo, které se otře i o již zmíněnou pecku Last Cigarette. Skladby převážně malých forem těží ze silných základních motivů, které se umí blýsknout jak hloubkou primární emoce, tak detailem zvukomalby.


Gravitace rockové hudby v masovém měřítku už dávno není, co bývala. Přesto Bad Ritual dokazují, kolik nevyčerpaného potenciálu stále obsahuje, je-li správně uchopena. Uspokojení z poslechu se zde rovná odklepnutí enteru na kalkulačce, která ihned zobrazí správný výsledek. Protože ve všem je skryto více, než kolik je na první pohled zřejmé, porozumění tudíž determinuje ochota investovat energii a to vám v případě tohoto debutu vřele doporučuji.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Joblik / 4.11.12 21:12

No,65'%.... Kritici... Za mých mladších let nějaké recenze nebývaly a přitom povstaly kapely jako Root,Törr.Assessor,Kryptor,Debustrol,Arakain už tu byl... Bylo by zajímavé číst nějakou kritiku na díla,která jsou dnes kultem.Co bylo dobrý se mezi lidma rozneslo a o to jde. Takže bych si cenil těch 90-ti %. Osobně bych dal tak 80-85 %.A to díky zpěvu.Ano taky tady podle pana recenzisty vidím nejslabší článek.Ale to díky ne v recenzi uvedeným příčinám.Osobně mi zpěv přijde kapánek utopen oproti ostatním nástrojům.Todle mi tam nesedí.Proto je to kapánek nevýrazné.Pustím si Vader,pustím si Morgoth,tam je zpěv další nástroj,nástroj který možná přečnívá i nad ty ostatní. A poslední věc - uřvanost a štěk do thrashe patří,tak to má být.Nic mě nedokáže vytočit víc,než když Toužimský zpívá věci z 90-let (hlavně Amadeus) a cpe tam co nejvíc harmonických linek,juva to mě tak točí !!! Takže štěkat a řvát,kurva vždyť ten život se s náma přece taky nemazlí...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky