Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Bait - Revelation of the Pure

BaitRevelation of the Pure

Garmfrost21.8.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Agrese skladeb je provoněná vzdušnou atmosférou a zajímavými melodiemi. Vše probíhá ve světě zmutovaného post/blacku a pořádně divokého HC.

Když nám z vydavatelství Les Acteurs de l'Ombre Productions zaslali mezi jinými i CD mladé německé post/black/hc úderky Bait, zvítězila v mém případě spíše zvědavost, než co jiného. O existenci Bait jsem nevěděl nic a já jsem starý zvědavec. Jak už jsem nastínil, Bait jsou kapelou z Německa a vyznávají atmosférický, byť notně vzteklý, mix post/blackové černoty s navztekaným hardcorem. Takřka souběžně jsem naposlouchával Tome II od Grave Circles a The Meyrinkian Slumber od domácích atmosfériků Somniate, a s údivem si uvědomil, že tolik podobně laděných nahrávek jsem neslyšel léta páně. Heh!

 

bait

 

O kapele toho nelze mnoho zjistit, pouze na facebooku a bandcampu. Datum založení sice uvádí rok 2013, nicméně až tohle se zdá, že jsou jejich první krůčky. Z jednoduchého bookletu vyčtete, kdo album nahrál, kde se natáčelo, a podobně včetně všech textů. Z frontcoveru nejsem moudrý a netuším, jak souvisí s názvem. Netvrdím však, že by mě nějak vadil, rušil mě nebo tak něco. V mlhovině vidím nejasné obrysy nějaké entity a to by možná mohlo být ono zjevení čistého…

 

Revelation of the Pure je prvotinou, avšak je znát, že kluci sbírali zkušenosti už v předchozích seskupeních. Pěkně jim to hraje. Pětačtyřicet minut agresivních výbojů má schopnost upoutat nejednu hluku lačnou mysl. Řekl bych, že hardcorový ocas je slyšitelnější než blackmetalové oscilace. Ale zase jak kdy a jak kde. Borci se ve svých skladbách s ničím nepářou, sypou to velice pěkně. Zároveň nezapomínají agresi promnout vzdušnou atmosférou, melodie, které nejsou z rodu na první dobrou či sladkou, prolétají spolu s kytarovými hrátkami a tu vzteklým, tu drásavým řevem nad hradbou destruktivní agónie (Ruin). Skladbám sluší, když kolečko volume hodíte pěkně doprava. Pěkně vám pak rozpumpují tep. Naopak při klidném, tichém poslechu ono příjemné napětí krapet uvadá.

 

 

Vstup na scénu se Bait s Revelation of the Pure zdařil více než slušně. Ne všechny nápady jsou kulervoucí a nevím, zda se k němu budu kdy vracet, ale zase nejsem cílová skupina. Kdo si libuje v podobně laděných smečkách, neměl by Bait minout. Instrumentálně je deska zmáknutá, skladatelsky v podstatě rovněž drží pohromadě a sem tam umí zacloumat pocity. Jak se říká – chca nechca!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Gotty / 7.10.20 11:04

Zrovna jsem tu desku doposlouchal do konce na jeden zátah. Tohle album vzbudí rozporuplné reakce asi u každého. Pokud by to bylo první album ,které bych od Bigbosse slyšel, asi bych další jeho alba či tvorbu Root dobrovolně nevyhledával. S autorem recenze souhlasím v tom, že pokud nejste příznivci Bigbossovo názorů a jeho další tvorby, líbit se vám to prostě nebude!!! Tedy aspoň kvůli textům, protože je prostě nepochopíte, když si o Jiřím něco málo nezjistíte. I když se přiznám, že té "pochmurnosti" je tam zbytečně moc a ty fráze moc zpěvné a zapamatovatelné nejsou. Je to prostě rockový soundtrack/ recitál, který se bude dobře poslouchat po tmě při svíčce a s flaškou vína. Obsah je prostě pro skalní fans Bigbosse, přátele a jiné zasvědcené. Dobít hitparádu s ním určitě nechtěl. :D Musí k tomu tak autor recenze přistoupit. Měl ji psát někdo, kdo tvorbo Bigbosse aspoň trochu sleduje, určitě by taky nepsal kladně, ale aspoň by si odpustil pasáže, které do seriozního článku nepatří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky