Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Barshasketh - Antinomian Asceticism

BarshaskethAntinomian Asceticism

Garmfrost6.1.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: V Antinomian Asceticism se pojí mystika s citlivou prací s barevnými odstíny, detailem a jinakostí.

Byť jsem příliš nedocenil eponymní, čtvrtou nahrávku blackových filozofů Barshasketh, jejich desky poctivě točím v přehrávači pořád dokola. Obzvlášť uctívám třetí Ophidian Henosis, což je deska, se kterou kapela kolem mozku a zakladatele Kriegeista pomyslně vstoupila do vyšších pater scény. Zatímco Sitra Achra lákala na undergroundový zvuk a syrové pojetí, zmíněná nahrávka nabídla rozvinutí svého stylu, zdatnější kompoziční umění, řádně zahuštěnou produkci a větší porci takzvaného zla. Mnou recenzovaný špičkový split Sein / ZeitOutre představil Barshasketh jako výstavní kus, který pánové následně nepřekonali, ani se mu nevyrovnali. Vzato zpětně bylo moje tvrzení přehnané. Album od té doby poslouchám pořád. Byť výkonu splitka se kapele nepodařilo vyrovnat. Po pěti letech, kdy je svět jiný, jak se dnes módně říká, je nám předloženo album nové. Dostalo do vínku název Antinomian Asceticism a kapela se na něm pouští do rozjímání na téma askeze, odmítnutí morálního zákona křesťanských věrouk, a dávají přednost morálním standardům, které dle slov tvůrce nelze zpochybnit a stále platí napříč časem a prostorem. Vypichuje důraz na fakt, že nechtějí oslabit sebe sama asketickými praktikami např. hladověním, ale hledáním ve svém nitru v touze osvobodit se a na svět spatřit bez otěží.

 

barshasketh

 

Už první zveřejněná skladba Radiant Aperture je důkazem, že Barshasketh nelenili a pořádně na sobě zapracovali. Přičemž je stále rozpoznatelný jejich rukopis, který se v ničem neodvrátil od svých počátků. Vše je ošetřeno mohutnou produkcí, halící možné nedostatky. Kapela pracuje s celkovým výrazem do posledního puntíku. Aranžérsky se s novým počinem „drbalo“ fest.

 

U předchůdce mi vadila stopáž, která nebyla zcela zaplněna atraktivními nápady nejvyššího kalibru. Na Antinomian Ascetticism je o skladbu méně a je o deset minut kratší. Od prvotního výbuchu album exploduje šílenou energií, kterou neudusí ani zpomalení a vlévání se do atmosférických dálek. Celkově mi připadne, že se na Antinomian Ascetticism stříhalo docela hodně. Netvrdím, že je album přímočaré, ale bez zbytečných blbostí cílí přímo na střed.

 

Po scenériích vymalovaných v první dvojici vypalovaček je Lebenswelt Below tou, kde se ukazuje síla nahrávky v celé kráse. Variabilní tempo je i díky lehkonohému bubeníkovi příjemně vzdušné. Nepříjemné skřípění a psycho úvod, kde vyniká hlavně skvělý scream KG, se válí v marastu zlých emocí, aby se vzápětí rozdivočil v extrému, který se nám tak líbil od začátku. Melodické linky jsou výtečně nemocné a pochmurně zvrácené. Také takřka ambientní začátek Charnel Quietism jinak surové skladbě nesmírně prospívá. Není pouhým obohacením všudypřítomného běsnění. Celek je podobnými vsuvkami skvěle rozšířen. Barshasketh ani v pomalých plochách nezmírní svůj zlostný švih. Líbí se mi „jeskynní“ zvuk bicích, kterého, jak sami tvrdí, docílili oddálenými mikrofony ve studiu a tím vznikl prostor pro ozvěny a mocný sound.

 

Instrumentální mezihra Phaneron Engulf mě neuráží, ale ani nenadchne. Neděje se v ní nic moc zvláštního a pro spád alba podle mě je spíše přítěží. Závěrečný dvojzápřah v podobě titulní skladby a zejména závěrečné laskominy Exultation of Ceaseless Defiance se vrací do hry frenetická energie a návykové melodie. V bohapusté katarzi se s námi Antinomian Asceticism rozloučí.

 

Naprostému vychutnání pomáhá nejen výborný zvuk skotského Sonorous Studio pod taktovkou zvukového mistra, kytaristy Barshasketh, Guillaume Martina, a závěrečné ošetření mixu s masteringem mistrem Tore Stjernem. Silnou atmosféru alba podtrhuje i cover art od čilského umělce Rodriga Pereira Salvatierry, ve kterém se pojí vědění, mystika s citlivou prací s barevnými odstíny, detailem a jinakostí. Stejně tak vnímám i Antinomian Asceticism. Je konkrétní i nehmatatelné. Nebýt zbytečné instrumentálky Phaneron Engulf, která album svádí na scestí, bylo by mé nadšení z atmosférické a zároveň zničující nahrávky dokonalé.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky