Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Barshasketh - Barshasketh

BarshaskethBarshasketh

Garmfrost9.1.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Barshasketh se na své čtvrté dlouhohrající nahrávce nepodařilo navázat na velikost Sein / Zeit. Desku nedoprovází pouze výborné muzikanstsví, ale také nuda.

Prakticky je tomu rok, co jsem v recenzi opěvoval báječné splitko Sein / Zeit polských OutreBarshasketh. Obě kapely předvedly, že i krátké formáty jim jdou od ruky. Nicméně Outre z pomyslného souboje odešli jako ti druzí. Jejich dlouhohrající novinka je ovšem mimořádně povedená a budu se jí věnovat podrobněji během ledna. Nyní je na řadě čerstvé dílo vítězných Barshasketh. Eponymní album vychází díky World Terror Committee v půlce ledna tohoto roku a odpovídá na otázku, zda se Barshasketh podařilo navázat na svůj famózní výkon z alba Sein / Zeit, který představoval to nejsilnější, čeho byla kapela do té doby schopna.

 

Hned z kraje musím pochválit dobrý zvuk nahrávky. Aby ne, vzhledem k tomu, že např. basa se natáčela v monumentálních prostorách Chamber Studio, což je zejména útočiště pro klasiku. Zbytek nástrojového obsazení včetně zpěvů Toreho Stjerny v jeho Necromorbus Studio. Takový výběr studií je podle mě zárukou skvělého výsledku. Čemuž napomáhá i titánský front cover, který pro kapelu vytvořil opět Daniel Valencia (Fenomeno Design). Jeho dílo zdobí starší nahrávky Barshasketh Ophidian Henosis a splitko s Void Ritual.

 

barshasketh

 

Barshasketh je rozděleno do osmi skladeb na skoro hodinové ploše. Podle mě je to až moc. Jestli jste uctívali stejně jako já skladbu BeingSein / Zeit, všimli jste si, že i přes delší stopáž byla našlapaná od začátku do konce. Vzhledem k novince mě napadá, zda nenudila jen kvůli tomu, že byla pouze jediná. Být skladeb víc, nevím, jestli bych splitko nehodnotil stejně jako novinku. Barshasketh je co se týče formální stránky takřka bezchybný. Navazuje na styl Being, ale během chvíle mu dochází dech. Miluju dlouhé nahrávky. Epická šíře mi je přirozenějším výrazem než ostrouhaná novela. Přiznávám však, že mnohdy je úderná povídka členitější než tlustý román. Tento příměr jsem použil i pro Barshasketh. Being je v mých očích jako povídka od Dostojevského, který v pár slovech představí celý vesmír a Barshasketh v podstatě jako pětisetstránkový román, kde se za celou dobu nic moc nepřihodí.

 

Bylo by laciné tvrdit, že nejzdařilejší na Barshasketh je vokál, ale je tomu tak! Šéf kapely KG vlastní skvostně krkavčí hlas a umí s ním parádně křičet i sípat. Nevím, jestli se mi úvodní Vacillation líbí proto, že je hned první, nebo je zkrátka nejlepší. Skladba je střízlivě nasypaná, kytary jedovaté i melodické. Tady nuda ještě nehrozí. Suverénní blacková hymna je v rukou sestavy kolem KG důstojným následovníkem Being. Skladby na Barshasketh bohům žel pokračují podle obdobného scénáře, kde se střídají podobná schémata – sypačky, výbušné začátky a temně melodické refrény – až se i přes výbornou instrumentaci a zajímavý zvuk vkrade šeď. Zkrátka vše, co se dělá na Barshasketh dobře, nahrávku zároveň pohřbívá.

 

Výjimkou, která může potvrzovat pravidlo, je fantastický začátek Consciousness II. Z vybrnkávačky v úvodu mi doslova vstávají chlupy na ruce. Nic se nezkazí, ani když se skladba rozjede. Melodie jsou v ní skvěle naléhavé a vůbec aranžérsky je Consiousness II zdařilá. Je tedy škoda, že se zbytek neubírá podobnou cestou. Přitom na první pohled je vše takové, jak má být.

 

Nemůžu říct, že jsem se Barshasketh nevěnoval dostatečně dlouho a podrobně. Promo jsem dostal už někdy na podzim a nebylo dne, kdy bych si je nepustil. Ve dne, v noci, smutný i veselý, doma i na cestách. Můj názor se vyvíjel od nadšení přes otrávenost a nudu k pochopení, že lepší to už nebude. Bezzubé cenění vzteklého psa strach nahánět neumí a dobré muzicírování rovněž není všechno. Jak se praví v jednom přísloví – není všechno zlato, co se třpytí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky